Plné znění dohody z kazachstánské Astany, která okamžitě získala podporu syrské vlády, je ZDE, nicméně v kostce je řeč o provincii Homs (severně od stejnojmenného hlavního města), o provincii Idlíb u tureckých hranic, která je baštou džihádu, o východě provincie Damašek a o jihu Sýrie u jordánských hranic, odkud podle mnoha názorů hrozí americká invaze. Dohoda, za niž se -- zatím ovšem jen slovně -- zaručují všichni tři signatáři, předpokládá, že budou s okamžitou platností „ukončeny boje“ a „nastoleny podmínky pro dobrovolný návrat uprchlíků“. Současně s tím kolem těchto oblastí vzniknou nárazníkové zóny a checkpointy, které bude syrská armáda ovládat společně s „rebely“. Tím jakoby Rusko a Írán po šesti letech války akceptují existenci „umírněných“ džihádistů, ovšem za podmínky, že svou „umírněnost“ prokáží tím, že se zřeknou svého dosavadního spojenectví s Al Kajdou (o Daeši ani nemluvě) a začnou proti nim sami bojovat.
Už samotný vznik „deesakalačních“ nebo třeba „bezpečných“ (chcete-li) zón byl leitmotivem turecké politiky ve válce Sýrii, jejímž cílem bylo vytvoření klidových zón pro protiasadovský džidhád, a to včetně džihádu hlásícího se k Al Kajdě. Podobný výsledek předjímala i rusko-americká dohoda z loňského září, kterou ale Pentagon vzápětí zmařil masakrem syrských vládních vojáků v Dejrizoru. O vágně definovaných bezpečných zónách kdysi mluvil i Donald Trump, byť zřejmě o zcela jiných, prokurdských. Fakt, že Rusko a Írán nyní na tuto formu, ovšem se svým vlastním obsahem, přistoupily, „zklidňuje“ všechny zúčastněné. Turecký prezident Recep Erdogan má své „zóny“ a tím i uchovanou tvář. Trump také jako by dosáhl svého a celý nápad „opatrně“ podporuje. „Podmínečně“ souhlasí i Saúdy utvořená a financovaná syrská „opozice“, přičemž změnu saúdského postoje k syrské válce ilustruje i obnovené členství Sýrie v Lize arabských států. Rusko a Sýrie mají svůj klid pro své vlastní plány. A „umírnění“ rebelové konečně dostali své „bezletové zóny“, byť za takřka kapitulačního předpokladu, že se postaví po bok Sýrie, Ruska a Íránu a přitom skousnou, že jim „Turek“ vrazil kudlu do zad.
A nejen to. Dohoda, kterou mnozí „umírnění“ ve jménu další spolupráce s explicitními sunnitskými teroristy ihned odmítli, předpokládá současně i zákaz amerických a „koaličních“ náletů proti vybraným regionům. USA sice takové omezení okamžitě odmítly, nicméně po několika telefonátech mezi ministry zahraničí USA a Ruska se nabízí výhled na obnovení spolupráce v Sýrii. Přesně, jak to už americká strana avízovala – žádné samovolné útoky a raději kooperace, aby nenastal kritický okamžik, který by vedl ke vzájemné válce. Namísto toho přichází dialog – po Rexi Tillersonovi, který se v Moskvě setkal s Putinem, jedná Lavrov ve Washingtonu s Trumpem. Suma sumárum, souhlasem s „deeskalačními zónami“ Západ a NATO – konkrétně USA a Turecko – po šesti letech konfliktu v Sýrii přiznává, že teroristická Al Kajda je fakt špatná.
Vytyčené oblasti byly hlavními místy bojů vládních vojsk a jejich spojenců proti džihádu, a tak dohoda zmírnila intenzitu války v celonárodním měřítku. Současně pokračují i evakuace džihádistů z okolí Damašku nebo z poslední „jejich“ oblasti v Homsu; jako už tradičně se přesouvají do „svého“ Idlíbu. K selance má ovšem syrská válka daleko. Neboť, namátkou:
-- Turecko pokračuje v bombardování kurdských pozic v Iráku a na severovýchodě a severozápadě Sýrie. Právě syrským Kurdům budou USA z Trumpova rozhodnutí dodávat i těžké zbraně, na což Ankara vzpurně varuje, že se terčem turecké armády mohou stát i američtí vojáci, kteří aktuálně slouží coby „nárazník“ mezi Turky a Kurdy na severovýchodě, zatímco ruské oddíly tutéž funkci plní u Afrínu na severozápadě.
-- Na východě Sýrie kurdské jednotky v rámci Syrských demokratických sil (SDF) už takřka vytlačily Daeš z Tabky a soustředí se na ovládnutí tamní přehrady, která je severně od města. Je to fakticky poslední „zastávka“ ofenzívy SDF proti Rakká, „hlavnímu městu“ Daeše v Sýrii a Iráku. Podle stále častějších spekulací Pentagon shromažďuje na jihu Sýrie a v Jordánsku „rebely“ k pochodu přes poušť na Rakká také z jihu. Výsledkem by bylo rozdělení Sýrie „vejpůl“ a ustavení jakési americké enklávy v pouštích východní Sýrie. Není ovšem jasné, zda bude Pentagon – v rámci formující se Trumpovy zahraniční politiky – k takovému kroku vůbec „připuštěn“. (Nemluvě o tom, zda si nestabilní Jordánsko může dovolit aktivní účast v bojích proti Daeši a neriskovat přitom přelití „odvetné“ teroristické války na své území.)
-- Sami Kurdové chtějí Rakká výhledově připojit ke svému budoucímu území, nicméně jejich plány jsou mnohem ambicióznější – nově hovoří o kurdské autonomii, která by podél tureckých hranic sahala až ke břehům Středozemního moře. Opět platí, že není vůbec jisté, zda budou k takovému kroku „připuštěni“, přinejmenším proto, že Erdogan bude v rámci nové dohody výměnou za „zradu“ Al Kajdy zcela jistě požadovat co nejmenší poválečné kurdské zisky.
-- Pozice Daeše a Al Kajdy jsou možná otřeseny už do té míry, že může být reálné uvažovat o jejich spojení, čemuž až dosud bránily mocenské a ideologické rozpory. Daeš v každém případě na vývoj situace v Sýrii reaguje vysíláním sebevražedných atentátníků a masakry po celé zemi.
-- Západní politika v Sýrii utrpěla ránu, když lídr syrské frančízy Al Kajdy pochválil protežované a dokonce oscarové „záchranáře“ z Bílých přileb coby „skryté bojovníky naší revoluce“. Mimochodem, právě Bílé přilby se v Idlíbu prý přesouvají do města Aríha, což vyvolává spekulace o tom, že se může blížit nějaký další „Chán Šajchún“.
-- Vyhlášení „deeskalačních“ zón může do určité míry omezit moc Al Kajdy a džihádistů v Idlíbu, kteří až dosud měli přes tureckou hranici zcela otevřenou cestu k doplňování bojovníků i zbraní. Pokud budou tyto zdroje v nynější rámci dohody alespoň „přiškrceny“, bude možné začít uvažovat o syrské a ruské ofenzívě proti Idlíbu. Až dosud na takovou operaci podle všeho neměly vojenskou kapacitu.
-- Syrská armáda se místo toho mezitím vydává podél dálnice do Bagdádu směrem k iráckým hranicím, ale především k Dejrizoru, který je stále z části ovládán Daešem. Operace ale může být úspěšná pouze v případě, že „deeskalační“ zóny budou fungovat a Daeš nebo americké letectvo nedostanou příležitost sabotovat zásobovací trasy syrské armády, které jsou v poušti vzácné a proto i zranitelné.
-- Ačkoli dohoda o „neeskalačních“ zónách už vstoupila v platnost, není jisté, jak dlouho vůbec bude platit, neboť jeden z jejích signatářů, turecký prezident Recep Erdogan, je změnami názorů a politiky proslulý. Saúdové, Katar a další monarchie Perského zálivu se ho jistě budou snažit „uplatit“ zpět k podpoře džihádu, včetně Al Kajdy a Daeše, zatímco Rusko s ním normalizovalo vztahy a už také zahájilo výstavbu podmořské části plynovodu, který Ankaře do budoucna zajišťuje trvalé zisky. Není ovšem vyloučeno, že Ankara může kývnout na oboje.
Tož tak nějak by to v kostce mohlo být…
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
