Plné znění dohody z kazachstánské Astany, která okamžitě získala podporu syrské vlády, je ZDE, nicméně v kostce je řeč o provincii Homs (severně od stejnojmenného hlavního města), o provincii Idlíb u tureckých hranic, která je baštou džihádu, o východě provincie Damašek a o jihu Sýrie u jordánských hranic, odkud podle mnoha názorů hrozí americká invaze. Dohoda, za niž se -- zatím ovšem jen slovně -- zaručují všichni tři signatáři, předpokládá, že budou s okamžitou platností „ukončeny boje“ a „nastoleny podmínky pro dobrovolný návrat uprchlíků“. Současně s tím kolem těchto oblastí vzniknou nárazníkové zóny a checkpointy, které bude syrská armáda ovládat společně s „rebely“. Tím jakoby Rusko a Írán po šesti letech války akceptují existenci „umírněných“ džihádistů, ovšem za podmínky, že svou „umírněnost“ prokáží tím, že se zřeknou svého dosavadního spojenectví s Al Kajdou (o Daeši ani nemluvě) a začnou proti nim sami bojovat.

Už samotný vznik „deesakalačních“ nebo třeba „bezpečných“ (chcete-li) zón byl leitmotivem turecké politiky ve válce Sýrii, jejímž cílem bylo vytvoření klidových zón pro protiasadovský džidhád, a to včetně džihádu hlásícího se k Al Kajdě. Podobný výsledek předjímala i rusko-americká dohoda z loňského září, kterou ale Pentagon vzápětí zmařil masakrem syrských vládních vojáků v Dejrizoru. O vágně definovaných bezpečných zónách kdysi mluvil i Donald Trump, byť zřejmě o zcela jiných, prokurdských. Fakt, že Rusko a Írán nyní na tuto formu, ovšem se svým vlastním obsahem, přistoupily, „zklidňuje“ všechny zúčastněné. Turecký prezident Recep Erdogan má své „zóny“ a tím i uchovanou tvář. Trump také jako by dosáhl svého a celý nápad „opatrně“ podporuje. „Podmínečně“ souhlasí i Saúdy utvořená a financovaná syrská „opozice“, přičemž změnu saúdského postoje k syrské válce ilustruje i obnovené členství Sýrie v Lize arabských států. Rusko a Sýrie mají svůj klid pro své vlastní plány. A „umírnění“ rebelové konečně dostali své „bezletové zóny“, byť za takřka kapitulačního předpokladu, že se postaví po bok Sýrie, Ruska a Íránu a přitom skousnou, že jim „Turek“ vrazil kudlu do zad.

A nejen to. Dohoda, kterou mnozí „umírnění“ ve jménu další spolupráce s explicitními sunnitskými teroristy ihned odmítli, předpokládá současně i zákaz amerických a „koaličních“ náletů proti vybraným regionům. USA sice takové omezení okamžitě odmítly, nicméně po několika telefonátech mezi ministry zahraničí USA a Ruska se nabízí výhled na obnovení spolupráce v Sýrii. Přesně, jak to už americká strana avízovala – žádné samovolné útoky a raději kooperace, aby nenastal kritický okamžik, který by vedl ke vzájemné válce. Namísto toho přichází dialog – po Rexi Tillersonovi, který se v Moskvě setkal s Putinem, jedná Lavrov ve Washingtonu s Trumpem. Suma sumárum, souhlasem s „deeskalačními zónami“ Západ a NATO – konkrétně USA a Turecko – po šesti letech konfliktu v Sýrii přiznává, že teroristická Al Kajda je fakt špatná.  

Vytyčené oblasti byly hlavními místy bojů vládních vojsk a jejich spojenců proti džihádu, a tak dohoda zmírnila intenzitu války v celonárodním měřítku. Současně pokračují i evakuace džihádistů z okolí Damašku nebo z poslední „jejich“ oblasti v Homsu; jako už tradičně se přesouvají do „svého“ Idlíbu. K selance má ovšem syrská válka daleko. Neboť, namátkou: