Barack Obama sice trvá na tom, že jeho boj se – stejně jako v posledním roce -- soustředí výlučně na Islámský stát, ale obě plánované nové eskalace, o nichž s odvoláním na zdroje v Bílém domě a Pentagonu informuje New York Times, míří spíše proti Rusku. Počítá se s dramaticky vyššími dodávkami zbraní „proamerickým rebelům“, novinkou je ale nejspíš jen to, že tentokrát má vše mít pod kontrolou Pentagon a nikoli už CIA. A k tomu se má zvýšit počet amerických náletů vedených z turecké letecké základny v Incirliku.

Znásobení amerických náletů má mířit především na Rakká, „hlavní město Daeše“ v Sýrii, které ruské letectvo bombarduje už několik dní a odkud už bojovníci IS zahájili odsun do nedalekého Iráku. Americké nálety, které nejsou koordinovány a dojednány s ruskou stranou, mají vytvořit podmínky pro pozemní útok, kterého se podle plánů Pentagonu má zúčastnit 3 až 5 tisíc „umírněných rebelů“ plus asi 20 tisíc bojovníků syrského kurdského hnutí YPG. Ve výsledku by pak USA a jejich „pozemní síly“ ovládly hranici mezi Sýrií a Tureckem, přes níž je Daeš v Sýrii zásobován.

Není zatím ale příliš jasné, jak tento plán dopadne, protože může narazit na potíže už na samém počátku. Turecko má totiž námitky proti americkým náletům na cíle Daeše, neboť je to z pohledu Ankary faktická pomoc jejich nepřátelům Kurdům, a totéž platí i pro vyzbrojování různých skupin v Sýrii, neboť vždy „hrozí“, že se spojí zase s Kurdy. Pentagon ale přesto počítá s tím, že čím víc bude mít ve vzduchu nad Sýrií letadel, tím menší prostor zbude pro ta ruská. Ve finále tak nelze vyloučit, že se letectvo obou zemí, z nichž jen jedno nad Sýrií léta legitimně, tedy na pozvání syrské vlády, budou navzájem vytlačovat, potažmo si rušit komunikaci, hlavně aby na Daeš nemohli útočit ti druzí. Nový smysl tím získávají čerstvě dislokované ruské rušičky, které jsou prý s to „oslepit“ a „ohlušit“ letouny v okruhu 300 kilometrů. Americká CBS tvrdí, že zatím nejblíž k sobě se americké a ruské stíhačky nad Sýrií dostaly na vzdálenost 20 mil. Obě strany prý nyní v rámci „nekonfliktních“ jednání diskutují o tom, jak své nálety „technicky“ koordinovat, aby se letadla nestřetla, nejedná se tedy o koordinaci války proti Daeši jako takové.

Otevírá se přitom i třetí možná „fronta“ mezi USA a Ruskem. Na čtyři desítky syrských ozbrojených skupin se spojily do jednotné protiruské a protiíránské fronty, a tak vedle sebe stanuli například pravověrní islamističtí teroristé z Ahrár al Šám, kteří nedávno odmítli americké „námluvy“, s „umírněnou“ Svobodnou syrskou armádou (FSA), jejíž prapory lze vidět vedle těch kajdistických a kterou cvičí CIA.

Umírnění došli

Otázkou tak je, zda se s Ruskem dřív střetne americké letectvo, nebo „umírněná“ teroristická koalice, neboť skutečně umírněná opozice fakticky už dávno neexistuje, jak – ve shodě s Moskvou -- připomíná třeba doyen blízkovýchodních reportérů Robert Fisk z The Independent. Koneckonců, vážné pochybnosti o tom, zda „umírněná“ a sekulární FSA „ještě žije“, se objevily už před dvěma a půl lety, neboť už tehdy bylo zřejmé, že pod praporem FSA bojuje kde kdo, včetně džihádistů. A byly to pochybnosti oprávněné, neboť koncem roku 2013 začali do Turecka prchat první velitelé „FSA“, zatímco další se vrátili do řad syrské vládní armády, a Spojeným státům ještě na konci roku 2013 nezbylo, než začít za „umírněné“ vydávat pravověrné džihádisty, včetně těch z Fronty al Nusrá, syrské frančízy Al Kajdy.