Rusko a USA v Mnichově dospěly k „ambiciózní“ dohodě o zastavení palby (konkrétně o „ukončení nepřátelských akcí“) v Sýrii. Dohoda by měla vstoupit v platnost nejdříve za týden a neměla by se vztahovat na pokračující boj proti Daeši a syrské frančíze Al Kajdy, Frontě al Nusrá.

Shoda obou mocností následovala pár dní po krachu ženevských „mírových rozhovorů“ a jen pár hodin poté, co jedna ze syrských neziskovek „jako na zavolanou“ dramaticky navýšila počet obětí pět let trvajícího konfliktu na 470 tisíc a vytvořila tak pro všechny zúčastněné příslušnou mediální obhajobu před případnou kritikou za „poraženectví“.

„Syrská opozice“ v Ženevě měla od svých sponzorů v Saúdské Arábii jasný povel „pobýt několik dní a pak se vrátit do Rijádu“ a mimo jiné požadovala právě okamžité zastavení jakýchkoli útoků proti rebelům/džihádistům. Zdá se, přitom, že následný postup syrské armády a jejích spojenců za pokračujícího ruského bombardování, které vedlo nejen k obklíčení strategického Aleppa, ale umožnilo už i dodat do města první humanitární pomoc z Damašku a zmírnit ve městě napětí, byly hlavním důvodem, proč se Západ a jeho regionální spojenci dohodou o zastavení palby nyní pokoušejí zachránit poslední zbytky „svých“ tamních džihádistů. Dokud měl totiž Západ pocit, že „jeho“ rebelové vítězí, nabídky Damašku nebo OSN na příměří nechával důsledně odmítat.