Kdyby to byl jen pokusný balonek, svůj účel splnil na výbornou, protože přiměl k reakcím snad celý svět. Ještě když Trump o svém úmyslu v úterý osobně informoval krále Jordánska a prezidenta Egypta, tedy dva arabské státy, které mají s Izraelem diplomatické styky, sám Izrael nad tímto americkým veledarem mlčel a až pár hodin před jeho oficiálním oznámením si premiér Benjamin Netanjahu pochválil, že se tím „dostává uznání historické a národní identitě“ Izraele.

Palestinci dali mezitím každému, kdo byl ochotný naslouchat, jasně najevo, co si o Trumpově plánu myslí, přičemž lídr palestinské samosprávy Mahmúd Abbás otevřeně zahovořil o saúdském korunním princi Muhammadu bin Salmánovi, který mu v Rijádu – uprostřed vlny tamních brutálních čistek – nabídl velkorysý osobní úplatek, pokud na Trumpův nápad přistoupí. V uplynulých dnech se ale hashtag „Jeruzalém je hlavní město Palestiny“ stal naprostou jedničkou saúdských sociálních sítí, saúdský princ pochopil, že led, po němž kráčí, je ještě tenčí, než si myslel, a proto – především ale k uklidnění svých rozzlobených poddaných – Trumpův plán veřejně odsoudil. Trumpova formulace, podle níž dostal zelenou od „arabských států“, které spolu s mocnými islámskými státy světa narychlo svolávají summity svých regionálních a jiných organizací, se proto zdá být hodně velkou fabulací. Je příznačné, že o tom, co chce Trump ve skutečnosti oznámit, prý až do poslední chvíle nevěděl ani jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti HR McMaster…

Slib židovské lobby

Idea Jeruzaléma coby „nedělitelného hlavního města Izraele“ není ničím novým; v americkém Kongresu příslušný a schválený zákon leží už od roku 1995, nicméně umožňuje prezidentovi každých šest měsíců odkládat přestěhování ambasády do Jeruzaléma na základě rizik souvisejících s národní bezpečností USA. Ostatně, i Barack Obama v roce 2008 mocnou americkou židovskou lobby ujistil, že Jeruzalém „musí být hlavním městem“ Izraele „a jako takovým i zůstane“, příslušný zákon ale vždy o půl roku odsunul.

Proč tedy nyní Donald Trump proměnil dlouhou řadu rezolucí Rady bezpečnosti i Valného shromáždění OSN, které se týkají Jeruzaléma, v cáry papíru a ještě více tak znejistil smysl světové organizace? Na jedné straně se mohl pokusit „předběhnout“ Rusy, kteří v rámci prohlubování vazeb s Izraelem sice bez adekvátního halasu, ale přesto uznali Jeruzalém za izraelskou metropoli už letos v dubnu, aniž by ovšem připojili i gesto se stěhováním ambasády. Pravděpodobněji se ale přece jen jeví Trumpova snaha naplnit svůj loňský předvolební slib – jen od casinového magnáta Sheldona Adelsona dostal na kampaň 25 milionů dolarů a odkládáním kauzy „Jeruzalém“ si prý jen zadělával na střet s mocnou židovskou lobby. Mimochodem, je velmi pravděpodobné, že se toto „okno“ americké politiky beztak už pomalu uzavírá, protože i Benjamin Netanjahu je přesvědčený, že během „jedné dvou generací“ světoví sekulární Židé zmizí, tedy asimilují, a zbudou už jen ti ortodoxní, kteří jsou ovšem z hlediska potřeb státu Izrael a 21. století hodně sporní… A co víc, proměnou už k uzoufání nudného a nikam nevedoucího skandálu „RussiaGate“ v přece jen takřka nedotknutelný „IsraelGate“ si Trump nyní zajistil nejen „backing“ těch nejvlivnějších pravicových sil v USA, ale současně i podporu krajně pravicové evangelikální voličské základny.