Poté, co se Evropské unii – přinejmenším prozatím a s nejistým výsledkem – podařilo podivnou dohodou s Tureckem uzavřít hlavní příval migrantů ze Sýrie, pokusili se unijní lídři o cosi podobného také s Libyí. Nová strategie, na níž se čelní představitelé členských států EU dohodli na luxusní jachtě, má „zničit byznys model“ pašeráků, kteří jen za loňský rok dokázali přes Libyi do Itálie dovézt přes 180 tisíc lidí, převážně ze subsaharské Afriky, přičemž dalších bezmála pět tisíc se jich utopilo cestou. Některé odhady přitom hovoří i o tom, že jen Daeš na zotročování a pašování lidí do Evropy, vydělal stovky milionů dolarů.
Nová unijní dohoda, kterou na Maltě podepsal italský premiér Paolo Gentiloni s premiérem libyjské vlády, počítá s se vznikem uprchlických táborů, které by libyjská strana spravovala a evropská platila, zatímco by migranti čekali na „dobrovolnou repatriaci“ do svých zemí. Financování lékařské péče v těchto táborech na sebe vzala Itálie. A k tomu je v plánu rovněž pomoc libyjské pobřežní stráži při navracení pašeráckých lodí k libyjským břehům, aniž by ovšem unijní plavidla vstupovala do libyjských výsostných vod.
Potud zní devítibodová maltská deklarace vcelku nadějně, nicméně je tu samozřejmě ještě i realita. Právě Evropa – jmenovitě Británie a Francie – přitom zanechaly Libyi „v hovnech“ (v Obamově originále „shit show“), načež rozval libyjského státu dokonaly USA.
OSN i humanitární organizace poukazují na skutečnost, že navracení migrantů do fakticky koncentračních táborů v Libyi nebo jiných afrických zemích může být porušením mezinárodního práva, a to s ohledem na nelidské podmínky, jaké v těchto zařízeních panují.
Libyjský premiér, který u podpisu byl, je navíc šéfem jen jedné ze tří libyjských vlád, té, která má z blíže neuchopitelných důvodů podporu Západu a neovládá vlastně ani svůj areál v hlavním městě Tripolisu. Proto i šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová volila velmi oparný tón v souvislosti s představou, že EU nalije do nefunkčních struktur zničeného státu 200 milionů eur. Pochybnosti o dohodě ostatně vyjádřila i německá kancléřka Angela Merkelová, podle níž Bruselem „zvolená“ libyjská vláda nemá dostatečnou stabilitu, aby se s ní vůbec dalo spolupracovat. Je příznačné, že právě Angela Merkelová byla strůjkyní migrační „dohody“ s Tureckem, v jejímž rámci EU věnovala Ankaře miliardy eur výměnou za zadržení uprchlíků. OSN nyní právě pro potřeby syrských uprchlíků v Turecku žádá 3,5 miliardy dolarů, což značí, že unijní peníze do uprchlických táborů vůbec nedoputovaly. Představa, že tomu v Libyi bude jinak, je iluzorní, tím spíš, že libyjské orgány na místní úrovni jakékoli vracení uprchlíků z Evropy odmítají.
Proč tedy byla dohoda, která ze všeho nejvíc připomíná nelepící náplast přikládanou k průstřelu, vůbec podepsána? To není vůbec jasné. Tutéž otázku si nejspíš pokládají i unijní politici, kteří rychle hledají nová řešení. Skutečnou silou, která má kapacitu stabilizovat Libyi, se v posledních letech stává generál Chalífa Haftár, který má podporu Ruska, Alžírska, Egypta a dalších regionálním mocností a v neposlední řadě i Spojených států. A tak jen pár dní po podpisu dohody s tripoliskou „vládou“ Itálie už vyzývá Rusko, aby „pomohlo stabilizovat“ Libyi a podílelo se tak na omezení migrační krize do EU. Přitom ale Brusel zkouší přesvědčit Rusko, aby nepodporovalo výhradně generála Haftára, z něhož se může stát -- po Sýrii a Egyptu – další s Ruskem spolupracující sekulární lídr Blízkého východu, ale aby svou váhu položila právě za „tripoliskou vládu“, kterou si Západ v rámci OSN „ustavil“ v prosinci 2015.
Jinými slovy, EU uzavřela dohodu s vládou, která nemá na případné omezení migrace prakticky žádný vliv, a nyní po Rusku žádá, aby změnilo své priority a svého spojence Haftára hodilo přes palubu ve prospěch vlády, která nemá žádný vliv, ale za to s ní s EU podepisuje dohody. A dobrovolně tím omezilo svůj vliv v Libyi. Nicméně je třeba uznat, že cestu, po níž se Evropská unie dostala do situace, kdy dvě hlavní „migračních spouště“ namířené do Evropy, končí v rukou Turecka, potažmo Ruska, lze považovat za opravdu velký strategický úspěch „našich“.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
