Na optimismu Kyjevu už dopředu nepřidal šéf Evropské rady Donald Tusk, který předeslal, že „od summitu nelze očekávat příliš, obzvláště v otázkách řešení problémů, třeba bezvízového režimu“, načež vyloučil, že by na Ukrajinu mohly být vyslány mírové jednotky.

Hned po úvodních jednáních kyjevského prezidenta Petra Porošenka právě s Tuskem a s šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem za zavřenými dveřmi ale ukrajinské vedení začalo ve všech pádech znovu skloňovat málem už pozapomenutou eurointegraci. Ačkoli eurokomisař pro rozšiřování Johannes Hahn krátce před summitem Ukrajině „zavřel dveře“ přinejmenším na 10 let (totéž podle všeho platí také pro Gruzii a Moldovu) a zdůraznil, že o členství Ukrajiny v EU se aktuálně vůbec nejedná, a kyjevský ministr zahraničí Pavel Klimkin připustil, že v nedohlednu je i bezvízový režim s EU, Porošenko naopak – jako by mimo realitu -- oznámil, že podá přihlášku do EU za pět let, premiér Arsenij Jaceňuk si je zase jistý, že ukrajinština se stane oficiálním jazykem Unie, a šéf parlamentu Volodymyr Hrojsman ukázal svaly a uvalil ukrajinské sankce osobně na Vladimira Putina.     

Evropští politici se ale naopak soustředili na situaci na Donbasu, na vyhlídky dalších půjček Ukrajině nebo na unijní sankce proti Rusku. „Politika sankcí visí na tenkém politickém vlásku,“ vysvětlil třeba polský prezident Bronislaw Komorowski. „A nezávisí to jen na Rusku. Ve významném počtu členských států EU sílí přesvědčení, že je třeba s politikou sankcí skoncovat.“ Jak podotýká například Financial Times, Německo a klíčové unijní státy navíc tlačí na Ukrajinu, aby dodržovala dohodu Minsk II, a to především ve snaze vzít Rusku záminky k obnovení agrese. „Unijní diplomaté sice hbitě tvrdí, že minské dohody porušují víc separatisté než Kyjev, ale vyzývají přitom prezidenta Petra Porošenka, aby se dohody držel a plnil její politické klauzule,“ popisuje deník situaci. „Mezi německými diplomaty panuje přesvědčení, že Kyjev musí být „více kooperativní“. Němečtí činitelé mluví s oběma stranami, ale především s Ukrajinci, protože pokud právě oni nebudou dělat, co je nezbytné, Rusové budou vždy mít možnost obnovit konflikt,“ říká Stefan Mister z berlínského think-tanku DGAP. Francouzský prezident Francois Hollande minulý týden při Porošenkově návštěvě Paříže prohlásil: „Jediný možný postup je plnění minské dohody.“ A Británie, která následuje tvrdou protimoskevskou linii Spojených států, má za to, že by Ukrajina měla plnit minskou dohodu a „nedávat tak Rusům možnost kritiky“, shrnuje Financial Times, podle něhož „má EU obavy“, že Kyjev sabotuje některé pasáže křehké dohody, především se snaží odkládat politickou decentralizaci, kterou Minsk II předpokládá.  

Podle Financial Times navíc Berlín tlačí na bruselské činitele, aby vůči Moskvě zaujímali smířlivější postoje, a týž postoj zaujímají přední unijní státy i vůči USA. Například Wall Street Journal informuje o tom, že Washington minulý týden předal Berlínu a Paříži „sadu odtajněných informací“ o přesunech a pohybech ruských vojsk ve „sporných“ oblastech a podél hranice s Ukrajinou, ale Francoise Hollande po pátečním setkání s Putinem v Arménii přesto prohlásil, že „od podpisu Minsku byl zaznamenán pokrok, režim zastavení palby se v principu dodržuje a těžké zbraně jsou v principu staženy“. Podle WSJ Paříž a Berlín přehlížejí fakta předkládaná z USA ve snaze uchovat prostor pro projednávání minských dohod, v nichž by se spojily ukrajinské ústupky se zmírněním sankcí proti Rusku. „Mají obavy, že se zopakuje neúspěšný pokus s Kosovem, tedy že se znovu ukáže jejich neschopnost vyřešit válku na kontinentu bez účasti USA,“ míní americký deník a dodává, že agresivní postoje USA beztak vypadají nevěrohodně už od srpna 2013, kdy Obama ustoupil od své „červené čáry“ v Sýrii, a Kreml i nyní chápe, že Obamova administrativa nemá v úmyslu vážně se vzepřít Rusku za jeho „vztahy s Íránem a Sýrií a jeho obstrukce na Ukrajině“.    

Poslední summit