Pokud je to pravda, ta láhev tam nejspíš někde stále ještě může být, nicméně dopis už někdo raději hodil do koše. Francie vždy patřila k hlavním tahounům snah o svržení Bašára Asada – neúnavně se snažila na marné půdě „Přátel Sýrie“, aktivní byla v Radě bezpečnosti OSN i v turecké Ankaře či jordánském Ammánu, které poskytovaly své území coby nástupiště džihádistům (sorry, umírněným rebelům)… ale dnes už se zdá být všechno jinak. Není pochyb, že to byly teroristické útoky v Paříži, které s konečnou platností přesvědčily francouzskou vládu, že bez zpravodajských informací přímo ze Sýrie nemůže s hrozbou terorismu takřka nic dělat (tím spíš v situaci, kdy do džihádu v Sýrii míří stovky francouzských občanů), a že je tedy na čase si přiznat, že svržení režimu v Sýrii už není příkazem doby.

A že vlastně ten režim není ani tak strašný, jak Západ původně tvrdil, protože monstrum Islámského státu, který svou politikou pomáhal utvářet a posilovat, je přece jen silné kafe i pro „bojovníky proti terorismu“. Koneckonců, přiznávají to na Západě i jiní… A tak se koncem února v Damašku – vůbec poprvé od uzavření ambasády v roce 2012 -- zhmotnila delegace čtyř poslanců francouzského parlamentu a dalších činitelů. Byl mezi nimi i Gerard Bapt, blízký spolupracovník prezidenta Francoise Hollanda. Jednali mimo jiné s ministrem zahraničí Valídem Mualímem, šéfem parlamentu Muhammadem Lahámem, zástupci syrských křesťanů a vše vyvrcholilo setkáním přímo se „svrženíhodným“ Asadem. Tohoto setkání se ovšem Bapt prý neúčastnil, právě kvůli vazbě na prezidenta. Západní politici totiž chyby nepřiznávají, otáčejí pomalu, jako zaoceánské lodě (a francouzský prezident se zatím v rámci „otočky“ veřejně vyslovil „jen“ pro jednání mezi Damaškem a syrskou opozicí), a kontakt Hollandova muže přímo s mužem, kterého chtěl šéf Elysejského paláce celé čtyři roky za každou cenu (přinejmenším) svrhnout, by „nevypadalo dobře“. To ale nemění nic na faktu, že francouzští poslanci po rozhovoru se syrským prezidentem konstatovali, že Asad už najednou není „na odstřel“, ale bude „součástí řešení syrského problému“, v čemž se shodli s nedávným konstatováním zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury, který je zrovna v Damašku, nebo šéfa zahraničního výboru europarlamentu Elmara Broka. A co víc, poslanec Jean-Pierre Vial rovnou prohlásil, že sankce a západní tlak na Sýrii „nejsou opodstatněné“.

Al Monitor k tomu s odvoláním na nejmenované zdroje dodává, že v plánu je i výměna francouzských velvyslanců v sousedním Libanonu, přičemž nově by tento úřad měl převzít Emmanuel Bonne, člen současného Hollandova diplomatického týmu, který s delegací v Damašku už loni jednal. Pokud se tak opravdu stane, vznikne tak přímý komunikační kanál mezi Paříží a Damaškem – samozřejmě při oficiálním „zachování“ francouzské politiky proti Sýrii.