Jen pár dní poté, co se šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker vyslovil proti pořádání referend týkajících se Evropské unie „nejen kvůli obavám o jejich konečný výsledek, ale i proto, že přidají další kontroverze k těm, které se už v srdci EU hromadí“, přiznal italský premiér Matteo Renzi porážku v referendu o ústavních změnách, s nímž spojoval další pokračování své vlády. Nedělní vítězství eurooptimistů v rakouských prezidentských volbách tím z hlediska Bruselu notně ztrácí na lesku a s ohledem na pravomoci hlavy rakouského státu se stává čistě symbolickým.
Voliči rozhodovali o navržené změně volebního systému do Senátu, kterou už schválil parlament. Politický systém by tak přestal být dvoukomorový a základní legislativu a kroky vlády by nově schvalovala pouze dolní komora parlamentu. Ze Senátu by stala Sněmovna regionů a měst s omezenou a přesně stanovenou pravomocí a bez práva veta.
Proměna Senátu byla součástí širší reformy volebního systému, kterou Matteo Renzi razil už od svého nástupu do čela vlády v roce 2014. Itálie má totiž dokonale symetrický parlamentní systém, v němž mají obě komory parlamentu naprosto shodné pravomoci. Výsledkem tak v praxi bylo „přehazování“ zákonů z jedné komory do druhé a faktické pravidelné ochromení systému, v němž vlády měly jen jepičí život, neboť jen obtížně prosazovaly svou agendu.
Konec eura?
Referendum, v němž voliči odmítli Renziho reformy, tak Itálii na první pohled vlastně jen uvrhlo do další politické krize, ale tak prosté to není: V předčasných volbách by se totiž k moci mohly dostat strany, které otevřeně mluví o vystoupení z Unie. A co hůř, kdysi vysmívané protestní Hnutí 5 hvězd má dnes (podle různých průzkumů) podporu stejnou, jako vládní Renziho sociální demokraté, nebo dokonce vyšší – hlas by mu dala více než třetina Italů. A už když v létě ovládlo 19 z 20 magistrátů italských měst včetně Říma nebo Turína, Hnutí oznámilo, že v případě vítězství v parlamentních volbách, vyvede Itálii z eurozóny.
Argumentuje přitom samotným „přežitím“ Itálie, jejíž ekonomický model v posledních dekádách 20. století vycházel z kombinace devalvace měny, která zajišťovala konkurenceschopnost na mezinárodní scéně, s investicemi do chudých regionů na jihu země. Přistoupení k euru, které je navíc v Itálii podle odhadů nadhodnoceno až o 15 procent, ukončilo možnost devalvací a zakázalo deficity HDP na do té době běžné hranici 10 procent. Zastaralý politický systém současně brání jakýmkoli strukturálním reformám, které by Itálii umožnily se v eurozóně svobodně nadechnout. Výsledkem je nejen ztráta ekonomického růstu a navýšení míry chudoby, ale i propad životních standardů, neboť se italské HDP na hlavu nyní propadlo na nejnižší úroveň za posledních dvacet let. „Dokonce i Řecko a Portugalsko se po přistoupení k euru mohou pochlubit malým vzestupem, ale v italské ekonomice mnoho nadějí na změnu k lepšímu není,“ shrnuje německý Die Welt a cituje Marca Stringu z Deutsche Bank, podle něhož Itálie proslula svou politickou nestabilitou, ale „to, co vidíme dnes, tu ještě nikdy nebylo“. Jaké je tedy řešení? Podle Hnutí 5 hvězd je to právě návrat k liře. A italské vystoupení z eurozóny by v rychlém sledu vedlo k jejímu rozpadu, míní Financial Times.
Jak zareaguje moc?
Jak připomíná Stratfor, předčasné volby nemusejí být jediným řešením současné situace. Italský prezident Sergio Mattarella totiž může požádat parlament o zformování nové vlády a jmenování premiéra, jehož úkolem by bylo prosazení politických i ekonomických reforem. Hnutí 5 hvězd už oznámilo, že takovou úřednickou vládu nepodpoří, ale vládní Renziho Demokratická strana se svým koaličním partnerem – pokud udrží koalici – budou s to kabinet v parlamentu prohlasovat. Tento vývoj je o to pravděpodobnější, že předčasných volbách hrozí Demokratické straně porážka od Hnutí 5 hvězd, na jehož stranu se může přiklonit většina opozičních stran. Taková vyhlídka může donutit vládu změnit pravidla, dokud ještě může, a oddálit nové volby až na léto 2017.
Na případném volebním triumfu Hnutí 5 hvězd to ale nic moc nemění, protože stále více Italů už ztrácí trpělivost s tradičními politickými stranami a jejich probruselskou orientací. Právě z logiky vývoje v EU se Hnutí 5 hvězd zrodit muselo a muselo během pouhých několika let získat masovou popularitu, stejně jako různá levicová nebo pravicová hnutí od Řecka přes Rakousko až po Finsko. „Neustále nás všichni obviňují, že nemáme politický projekt, že nejsme schopni ničeho dosáhnut, že jsme imbecilové, amatéři…“ shrnul zakladatel Hnutí 5 hvězd Beppe Grillo v nedávném rozhovoru pro Euronews. „Ale přesto právě političtí amatéři dobývají svět, a jsem tomu rád, protože profesionálové ho dokázali zredukovat do současného stavu. Hillary Clintonová, Obama a všichni ostatní zničili demokracii i své zahraniční politiky. Pokud je jádro právě v tom, tak to znamená, že experti, ekonomové a intelektuálové naprosto nic nepochopili, obzvláště za situace, která je taková, jaká je. Pokud je EU taková, jakou ji dnes máme, znamená to, že evropský sen vyprchal. Brexit a Trump předznamenávají zásadní změny. Pokud je dokážeme pochopit, budeme jim s to i čelit.“
Ačkoli Jean-Claude Juncker tvrdí, že Marine Le Penová se svou Národní frontou příští rok volby ve Francii nevyhraje, Renzi prohrál referendum v době, kdy ještě 58 procent Italů vnímá Unii pozitivně, ve srovnání s polovinou Němců, 44 procenty Britů a pouhými 27 procenty Francouzů. Příští rok se kromě Francie bude volit také v Nizozemsku, kde nacionalisté sílí rovněž. Marine Le Penová i Geert Wilders, oba s oprávněným sebevědomím opřeným o voličskou podporu, už proklamují, že v případě vítězství zavelí k vystoupení svých zemí z EU…
Velkou neznámou zůstává, jak na situaci zareagují bruselské špičky, nebo zda budou s to alespoň poctivě popsat příčiny unijní krize. Bez definice problému a přiznání chyb řešení nalézt nelze.
S využitím textu z tištěných Literárek
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
