Jen pár dní poté, co se šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker vyslovil proti pořádání referend týkajících se Evropské unie „nejen kvůli obavám o jejich konečný výsledek, ale i proto, že přidají další kontroverze k těm, které se už v srdci EU hromadí“, přiznal italský premiér Matteo Renzi porážku v referendu o ústavních změnách, s nímž spojoval další pokračování své vlády. Nedělní vítězství eurooptimistů v rakouských prezidentských volbách tím z hlediska Bruselu notně ztrácí na lesku a s ohledem na pravomoci hlavy rakouského státu se stává čistě symbolickým.

Voliči rozhodovali o navržené změně volebního systému do Senátu, kterou už schválil parlament. Politický systém by tak přestal být dvoukomorový a základní legislativu a kroky vlády by nově schvalovala pouze dolní komora parlamentu. Ze Senátu by stala Sněmovna regionů a měst s omezenou a přesně stanovenou pravomocí a bez práva veta.

Proměna Senátu byla součástí širší reformy volebního systému, kterou Matteo Renzi razil už od svého nástupu do čela vlády v roce 2014. Itálie má totiž dokonale symetrický parlamentní systém, v němž mají obě komory parlamentu naprosto shodné pravomoci. Výsledkem tak v praxi bylo „přehazování“ zákonů z jedné komory do druhé a faktické pravidelné ochromení systému, v němž vlády měly jen jepičí život, neboť jen obtížně prosazovaly svou agendu.    

Konec eura?

Referendum, v němž voliči odmítli Renziho reformy, tak Itálii na první pohled vlastně jen uvrhlo do další politické krize, ale tak prosté to není: V předčasných volbách by se totiž k moci mohly dostat strany, které otevřeně mluví o vystoupení z Unie. A co hůř, kdysi vysmívané protestní Hnutí 5 hvězd má dnes (podle různých průzkumů) podporu stejnou, jako vládní Renziho sociální demokraté, nebo dokonce vyšší – hlas by mu dala více než třetina Italů. A už když v létě ovládlo 19 z 20 magistrátů italských měst včetně Říma nebo Turína, Hnutí oznámilo, že v případě vítězství v parlamentních volbách, vyvede Itálii z eurozóny.