O Libyi se už skoro nemluví. Z cudnosti. Násilné „osvobození“ a „demokratizace“ kdysi bohatý stát proměnila v chaotické, neustálými boji (každého s každým) rozložené území, na němž konflikt – podle cudných západních odhadů – postihl třetinu obyvatel, tedy dva miliony lidí, byť skutečnost bude podle všeho horší. Kdysi funkční stát už neexistuje, má dvě soupeřící (a pochybně ustavené) vlády, které se vydávají za vlády skutečné, byť nejsou s to kontrolovat ani zbla (natož nesčetné ozbrojené milice), a Západ o tamním konfliktu cudně mluví jako o „občanské válce“, do které mu najednou vlastně vůbec nic není.

V tomto rozvaleném státu se nyní ale daří „státu Islámskému“, a to díky určitému paradoxu – před pár lety zbraně z vyrabovaných libyjských arzenálů pomohly džihádistům (nejen) v Sýrii, nyní se s nimi ze Sýrie do Libye vrací i Daeš – prý s úmyslem proměnit toto území ve svůj globální štáb. Koncem ledna jeho vrazi v luxusním tripoliském hotelu Corinthia postříleli deset lidí v rámci jakési své odvety Spojeným státům (z USA přitom pocházela jen jedna z obětí) a nyní je Daeš, zdá se, připraven podřídit si (nebo zlikvidovat) všechny islamisty v Libyi. A nejen tam, neboť cílem je ovládnutí celého severu Afriky – na dohled od Evropy. Jak konstatoval šéf americké vojenské rozvědky generál Vincent Stewart, „se spojenci v Alžírsku, Egyptě, Libyi začíná skupina vytvářet sílící mezinárodní vliv, který pokrývá nikým nespravované nebo nedostatečně spravované oblasti“. Nebo jak z jiného úhlu pohledu shrnula skupina amerických generálů při senátním slyšení, „neúspěšná“ politika prezidenta Obamy umožnila radikálnímu džihádu za posledních pět let „zesílit čtyřnásobně“.

Nic z toho se přitom nemuselo stát.

George W. Bush nalhal svým spojencům, včetně České republiky, pohádky o iráckých zbraních hromadného ničení, všichni „uvěřili“ a s příslušným zápalem se nechali zatáhnout do agrese a okupace; naslouchat těm, kdo se zdravým rozumem předvídali rozpad Iráku a chaos, který zavládne, bylo ve „slušné společnosti“ zakázáno. (Lehké připomenutí tehdejšího „zaníceného“ postupu českých politiků je ZDE). Přitom právě v Iráku americké vedení vymyslelo neuchopitelný pojem „umírněných radikálů“ a začalo je v provincii Anbár vyzbrojovat a cvičit (oficiálně) k boji proti Al Kajdě. Podivný příběh „chovanců“ americké věznice v Camp Bucca pak už jen dotváří skutečný obrázek, z něhož vyvstává Daeš.

Obama dal ruce pryč