V Radě bezpečnosti OSN nestálí členové předložili kompromisní návrh rezoluce, která požaduje důsledné vyšetření chemického útoku v Idlíbu. Západ ale žádné vyšetření nepotřebuje, protože pachatele – i bez důkazů -- zná od prvních minut. Ve zpolitizované situaci realita nikoho nezajímá a vše skončí asi jako „vyšetřování“ katastrofy boeingu nad Donbasem. Sýrie odmítá, aby se vyšetřování vedlo z Turecka. New York Times mezitím v tichosti stáhl své texty, které v roce 2013 „s jistotou“ tvrdily, že Bašár Asad stál za chemickým masakrem u Damašku. Právě jím Barack Obama argumentoval, když hrozil agresí do Sýrie.

Celkem 59 raket Tomahawk na letecké základně Šajrát zabily čtyři syrské vojáky a zničily asi patnáct letadel. Čili 14,75 Tomahawku – v ceně 1,6 milionu dolarů -- na jednoho zabitého vojáka. Spíš gesto a vyprázdnění zbrojních skladů, než skutečný útok s cílem napáchat co největší škody. Podle ruských zdrojů přitom k cíli doletělo jen 25 raket.

Rusko bylo o útoku informováno předem a nezasáhlo proti němu, stejně jako proti americkým raketám nezasáhla syrská protivzdušná obrana. Vzápětí ale Rusové „pozastavili“ platnost dohody o bezpečném vzdušném provozu, a tak od nynějška už americké letouny nad "funkční" západní Sýrií nejsou „hájeny“. Aktivována byla ruská protivzdušná obrana v Sýrii, přičemž ta syrská má být posílena.

Zničení letadel v Šajrátu nicméně jen prohlubuje závislost Asadova režimu na Rusku a jeho letectvu, což pro změnu zesiluje i ruský vliv na syrskou vnitropolitickou situaci.