Přinejmenším tak situaci z posledních týdnů vyhodnotil režim prezidenta Abdala Fattáha Sísího. Před demonstracemi naplánovanými právě na 25. leden nechal preventivně pozatýkat možná stovky známých disidentů, objevily se zprávy o jejich mučení a ulice zaplnila policie. Sporadické demonstrace přesto do ulic vyšly, a to v rámci asi největší protestní vlny za poslední dva roky, byť k pokusu o svržení Sísího vlády měly opravdu daleko:
Rozbuškou k nespokojenosti se Sísího vládou se přitom nestaly například časté případy policejní zvůle, atak na nezávislé odbory nebo protivládně orientované soudce, přímé dopady konkrétní Sísího politiky například vůči islamistům, které mívají občas opravdu bizarní projevy, upřednostňování armádního průmyslového impéria, nebo jeho často velikášské ekonomické sny, byť fakticky vlastně o ekonomickou politiku ve finále jde. Káhira totiž dál razí po dekádách osvědčenou filosofii, podle níž je Egypt „příliš velký a důležitý, než aby ho svět nechal padnout“, v nové verzi svou dřívější čistě proamerickou orientaci „jen“ notně diverzifikuje. Po Rusku a Číně tak se svou ekonomickou diplomacií – byť ve srovnatelně skromnější míře -- v Káhiře nedávno uspěla i Francie, a žádná z těchto dohod mezi Egypťany problémy nevyvolala.
Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy na námluvy do Káhiry počátkem dubna dorazil saúdský král Salmán. Jeho návštěva byla oficiálně označena za „historickou“, byť není jasné, zda iniciátoři domysleli své nápady opravdu do důsledků. Pohovořil o „nutnosti jednoty“ arabského světa obecně i v „boji proti terorismu“, dohodl ustavení investičního fondu čítajícího 16 miliard dolarů, přičemž se megalomanství obou lídrů projevilo v plánu na výstavbu mostu přes Rudé moře, který by Saúdskou Arábii spojil s Egyptem (a potenciální „islámskou turistikou“ by tak zasadil ránu z milosti bohémství třeba v „mém“ Dahabu). Potud bylo ale stále ještě vše jako by v pořádku.
Pak se ale Egypt najednou přes noc a zcela nepřipraven dozvěděl, že součástí smluv je i to, že Egypt překreslí své námořní hranice a ve prospěch Saúdů se zřekne svých dvou ostrovů v Rudém moři, Tiranu a Sanafíru. A v nacionalistickém Egyptě propukla mela.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV