Faktem je, že přistoupení dvou jihoasijských a navíc jaderných sousedů, Indie a Pákistánu, dává ŠOS výrazný impuls – organizace se nyní územně rozprostírá od Ruska na severu až po Indický oceán na jihu, přičemž jejích nově osm členských států reprezentuje takřka polovinu všech obyvatel planety a více než čtvrtinu globálního HDP. Z ŠOS, která vznikla v roce 2001 a vedle Číny a Ruska až dosud sdružovala čtyři středoasijské republiky (Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán a Kyrgyzstán), se tak stává svého druhu největší politická organizace na světě.

Jak podotýká portál Asia Times, rozšíření o nové členy „ovlivní rovnováhu globální moci v rodícím se multipolárním světovém řádu“, současně „může zklidnit rozjitřenou atmosféru, která aktuálně panuje na Indickém subkontinentu“ a „nabídnout alternativní pohled na euroasijskou alianci se Západem“. Bývalý pákistánský ministr zahraničí Azíz Ahmad Chán zdůrazňuje, že právě snížení napětí mezi Indií a Pákistánem bude „kritické pro úspěch ŠOS v jižní Asii. Vyřešení současného napětí a společný postup ke spolupráci a vzájemně výhodným vztahům umožní Islámábádu i Dillí efektivně využít platformy ŠOS k posílení regionálního míru, boji proti terorismu a rozvoji ekonomického rozvoje členských států, jak stanoví mandát ŠOS.“ Někdejší indický velvyslanec v Kyrgyzstánu, profesor Phunchok Stohran, zastává podobný názor: „ŠOS může napomoci postupnému zmírnění indicko-pákistánského napětí, především proto, že je v základním zájmu Pekingu mít jižní Asii stabilní, aby se mohl projevit plný potenciál projektů Nové hedvábné stezky.“

Právě podobná prohlášení plná podmíněných pohledů do budoucna přitom zpochybňují nadšená srovnávání ŠOS s G8. Například ředitel moskevského Carnegieho střediska Dmitrij Trenin má za to, že přibrání Indie a Pákistánu vytváří především na Moskvu i Peking mohutný tlak, protože vyvést obě země ze svého zacykleného nepřátelství není nic jednoduchého. Problémy týkající se sporné pohraniční oblasti v Kašmíru, toku řeky Gangy nebo někdejšího Východního Pákistánu, dnes Bangladéše, se bezvýsledně táhnou už od rozdělení subkontinentu v roce 1947 a ke svému řešení se nikdy na dohled nepřiblížily, naopak, čas od času pravidelně vedou k ozbrojeným konfliktům. Peking proto už při slavnostním ceremoniálu v kazachstánské Astaně oběma čerstvě přijatým státům připomněl, že charta ŠOS členům zakazuje „vnášet svá nepřátelství na půdu organizace“. „Doufám, že oba státy budou chartu ŠOS dodržovat,“ shrnul náměstek čínského ministra zahraničí Kchung Süan-jou.

Nicméně, oficiální čínský list Global Times soudí, že pravděpodobnost střetů mezi oběma státy zůstane vysoká, pokud nedosáhnou vzájemného porozumění. „Za těchto podmínek se z nových členů stane pro ŠOS největší výzva a Čína a Rusko musejí vyvinout více diplomatických snah, aby zmírnily a zlepšily indicko-pákistánské vztahy. A co víc, tlak vyplývající z netradičních bezpečnostních hrozeb zkomplikuje boj ŠOS proti terorismu. Spojené státy považují Pákistán za svého hlavního protiteroristického partnera v regionu, protože v severních oblastech Pákistánu běžně působí Taliban. Protiteroristická situace v regionu je přitom velmi napjatá, jak dosvědčují teroristické útoky v Bombaji v roce 2008 nebo sebevražedný útok na pákistánskou svatyni z letošního února.“