Bez ohledu na vynaložené miliardy dolarů a záplavu džihádistů se Rijádu nepodařilo dosáhnout „změny režimu“ v Sýrii a otevřít tak zemi na jedné straně wahhábismu, na straně druhé vlivu Izraele. V Iráku centrální vláda dokázala uchovat jednotu nábožensky smíšeného státu a ani nová vláda nebude nakloněna Saúdům, ale spíše Teheránu. Agrese do Jemenu připravila o život přes 40 tisíc lidí a dohnala dvacet milionů obyvatel této nejchudší islámské blízkovýchodní země na pokraj humanitární katastrofy, ale vítězství nad jemenskými rebely je i po třech letech bombardování stále v nedohlednu. Po neuvěřitelném věznění libanonského premiéra v Rijádu pak Saúdové museli sledovat, jak v libanonských volbách rovněž vítězí spojenci Íránu. A podobně situace dopadá i kolem „katarské krize“ – saúdský tlak pomohl Katařům k ujasnění si svých geopolitických pozic i národního sebeuvědomění, a z „kárného“ kopání další neuvěřitelnosti – kanálu, který má katarský poloostrov proměnit ve skutečný ostrov oddělený od Saúdské Arábie – už žádný triumf také nekouká, spíš jen psychiatrická diagnóza.

Z velkých témat Blízkého východu, na nichž by mohli „zabodovat“, tak Saúdům zbyla snad jen otázka Palestiny. Nebo přesněji, ve skutečnosti jen jedna z rolí v komplikovaném procesu, jemuž se v Bílém domě zvyklo říkat „dohoda století“.

Ale popořadě.

Z Egypta a nově i z Kataru přicházejí zprávy o nepřímých rozhovorech Izraele s palestinským Hamasem, který jinak Izraeli obvykle slouží jako argument pro jakýkoli vojenský zásah v Gaze. Tématem je smír nebo snad i mír s Izraelem. Trumpův zeť Jared Kushner, který s „palestinským plánem“ objíždí metropole Blízkého východu, má za to, že takový postup podporuje i izraelský premiér Benjamin Netanjahu. A dohoda, jejíž text doposud nebyl ani zveřejněn, prý předpokládá vznik průmyslové zóny mezi Gazou a Egyptem, která by – za saúdské miliardy – zase o něco přiblížila „kreativní řešení“ otázky Gazy jejím přehozením do klína Káhiře. A navrch je ve hře i otevření letiště v pásmu Gazy nebo přístavu, i když izraelské zdroje mluví o „plovoucím přístavu“, který by Gazané měli „ukotvený“ kdesi u Kypru. Výměnou za to by Hamas zajišťoval příměří na pomezí Gazy a Izraele, který by si mohl „umýt ruce“.

Trump prý podrobnosti plánu už vysvětlil roztřeseným Jordáncům i Saúdům, kteří s ním souhlasí – koneckonců, musejí, protože americké základny fakticky drží obě královské rodiny u moci a Trumpovo puzení stahovat své oddíly ze světa – posledním příkladem budiž Německo – musí saúdské i jordánské vladaře děsit a tím i vést k naprosté poslušnosti. Benjamin Netanjahu se minulý týden prý už v jordánském Ammánu osobně setkal i se saúdským korunním princem MbS, s nímž jednal mimo jiné o projektu železnice spojující Izrael se Saúdy. A znovu, za saúdské peníze. (Mimochodem, Izrael a Saúdové se sice sbližují, ale židovský stát přitom rozhodně odmítá, aby USA pomohly Rijádu byť jen s mírovým jaderným programem.) S šéfem Mossadu už budoucí uspořádání probírali také šéfové tajných služeb hlavních sunnitských států…