Tereza Spencerová: Seymour Hersh - Disidenti z Pentagonu, Obama a válka v Sýrii

23.12.2015 20:17 | Zprávy

Nejspíš to už bude specifický rys americké zahraniční politiky -- generálové totiž jako by měli v posledních letech víc rozumu než politici.

Tereza Spencerová: Seymour Hersh - Disidenti z Pentagonu, Obama a válka v Sýrii
Foto: Youtube.com
Popisek: Tereza Spencerová

Letos v únoru se na veřejnost dostaly autorizované záznamy o pokusech amerických generálů dojednat s Muammarem Kaddáfím podmínky jeho demise a zachránit tak Libyi před zhroucením, ale všechnu tuto snahu zmařila tehdejší ministryně zahraničí a nyní žhavá kandidátka na budoucího amerického prezidenta Hillary Clintonová, která bažila po válce a ve finále i destrukci celé země. Libye se tak v důsledku „soukromé války“ Hillary Clintonové posléze proměnila v otevřené nástupiště pro migraci do Evropy a volně dostupnou zbrojnici pro džihádisty všech barev a směrů, kteří z libyjských arzenálů získávají i chemické zbraně.

Kultovní americký reportér Seymour Hersh nyní v rozsáhlé analýze na London Review of Books poodhaluje okolnosti podobných kontaktů mezi americkým generálním štábem a syrskou armádou. V kostce: američtí generálové byli přesvědčeni, že pokud bude Bašár Asad svržen, jak neustále požadoval Bílý dům, upadne Sýrie do chaosu podle libyjského vzoru, a tak je -- bez ohledu na názory Baracka Obamy a Bílého domu -- americkou prioritou zastavit Daeš. Hersh připomíná dva roky starý dokument armádní tajné služby DIA, který varoval, že „to, co začalo jako tajný program CIA k vyzbrojování a podpoře umírněných rebelů bojujících proti Asadovi, se dostalo do rukou Turecka a proměnilo se v přeshraniční technickou, vojenskou a logistickou podporu pro celou opozici včetně kajdistické Fronty al Nusrá a Islámského státu. Tak zvaní umírnění mezitím zmizeli a ze Svobodné syrské armády zbyla malá parta odložená na leteckou základnu v Turecku.“

Generálové situaci hodnotili příkře: žádná životaschopná „umírněná“ opozice bojující proti Asadovi neexistovala už ani v roce 2013, zato USA vyzbrojovaly extremisty, shrnuje Hersh. Cituje i generála Michaela Flynna, který stál v čele DIA v letech 2012 až 2014: „Chápali jsme dlouhodobou strategii Islámského státu i plány jeho ofenzív, diskutovali jsme i o tom, že když přijde řeč na posilování Daeše v Sýrii, Turecko se dívá stranou. Naše zprávy byly ale v Bílém domě razantně odmítány, měl jsem pocit, že nechtějí slyšet pravdu.“ Sbor náčelníků štábů pod velením Michaela Dempseyho pak dospěl k názoru, že nemá žádný smysl jít do otevřené konfrontace s Obamou a jeho politikou, a proto se rozhodli „podniknout kroky proti extremistům bez použití diplomatických kanálů,“ a to předáváním amerických zpravodajských informací jiným zemím, především Německu, Izraeli a Rusku, s „předpokladem, že budou předány syrské armádě a použity k boji proti společnému nepřáteli, Frontě al Nusrá a Islámskému státu,“ popisuje Hersh. „Obama o tom nevěděl, ale Obama, stejně jako žádný jiný prezident, beztak do detailů netuší, čím se generální štáb zabývá.“

V červenci 2013 američtí generálové přišli s dalším tahem. To už byla syrská „opozice“ po dva roky vyzbrojována z arzenálů v Libyi, přičemž zbraně byly po moři dopravovány do Turecka. A v Libyi vše řídila pobočka CIA v Benghází se souhlasem amerického ministerstva zahraničí. CIA v této praxi pokračovala, byť už bylo všeobecně známo, že jádrem syrské opozice jsou teroristé, kteří se stali vážnou překážkou Asadově armádě. Vyzbrojování džihádu bylo podloženo přímým prezidentským rozkazem a nešlo zastavit, a tak zástupce sboru náčelníků štábů oslovil vedení CIA s „racionalizačním“ návrhem: Proč vozit zbraně zdlouhavě po moři, když je po ruce mnohem lacinější a rychlejší způsob v podobě levnějších amerických zbraní rovnou v Turecku. „Pracovali jsme tehdy s Turky, kterým jsme věřili a kteří nebyli loajální vůči Erdoganovi,“ cituje Hersh jeden ze zdrojů. „Přiměli jsme je, aby džihádistům do Sýrie začali posílat zastaralé zbraně ze starých arzenálů, včetně karabin M1 ještě z dob korejské války nebo spousty sovětských zbraní. Byl to vzkaz, jemuž Asad mohl porozumět: Máme moc oslabit prezidentskou politiku v praxi.“

Americké zpravodajské informace a nekvalitní zbraně podle Hershe pomohly syrské armádě v kritickém období, nicméně poté se do věci naplno vložily Turecko, Saúdská Arábie a Katar, které eskalovaly financování a vyzbrojování džihádu v Sýrii. Fronta al Nusrá i Islámský stát začaly dosahovat značných úspěchů a menší rebelské skupiny se v nich rozpustily. V lednu 2014 Daeš ovládl Rakká a proměnil ho ve své „hlavní město“ v Sýrii. Asad stále držel území s 80 procenty obyvatelstva, ale značnou část území ostatních ztratil. Následné pokusy Washingtonu „požádat“ Saúdy, aby ukončili podporu džihádu, skončily nezdarem, což mimochodem aktuálně skvěle vysvětluje zevrubná (a pro mnohé Američany nejspíš i hluboce ponižující) analýza toho, jak si Saúdové už roky platí washingtonské politické špičky, publikovaná v Harper´s Magazine. Stejně tak poté ale Bílý dům nenašel dostatek politické odvahy ani k tomu, aby „umravnil“ tureckého prezidenta Erdogana a jeho velikášské sny o obnově osmanské říše.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Nedostatek zdravotníků

Fakt myslíte, že tím, že jste navýšili kapacitu lékařských fakult jste vyřešili problém s nedostatkem zdravotníků? Uvědomujete si, kolik lidí školu vystuduje, ale pak práci nechce dělat nebo ji dělá radši za hranicemi za lepší peníze? Takže moje otázka, jak jste tedy problém vyřešili?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Mrázek: Co nám dnes říká srpen 68

15:26 Petr Mrázek: Co nám dnes říká srpen 68

Kdosi kdysi zpracoval precizní chronologický přehled událostí 21. srpna 1968 a dnů následujících. Po…