Za 14 let, které uplynuly od teroristických útoků z 11. září, bílí rasisté a krajně pravicoví extremisté v USA zavraždili takřka dvakrát více lidí než ti, koho motivovala jejich ideologie, vyplývá z nové studie nazvané Domácí extremismus 2001 až 2015. Podle jejích údajů nemuslimští teroristé za sledované období zavraždili 48 lidí, zatímco pachatelé, kteří se označují za džihádisty, 26 lidí.

„Vražda devíti Afroameričanů v Charlestonu, z níž je viněn údajný bělošský rasista, byla obzvláště brutální,“ konstatuje New York Times. Ve skutečnosti je to ale zatím jen poslední ze série smrtících útoků, které páchají lidí hlásajících rasovou nenávist, nepřátelství vůči vládě nebo teorie, o niž se opírají například příslušníci „hnutí svrchovaných občanů“, kteří popírají legitimnost stávajících zákonů. John G. Hogan, expert na terorismus z University of Massachusetts Lowell, poukazuje na nepoměr mezi realitou a tím, jak veřejnost přijímá teroristické útoky. „Odborníci se už dnes shodují, že hrozba džihádistického terorismu je ve Spojených státech nafouknutá,“ cituje Hogana NYT. „Naproti tomu se podceňuje hrozba pravicového, protivládního násilí.“

Masakr v Charlestonu byl přitom nejkrvavějším pravicovým útokem v USA od 11. září, konstatuje studie nevládní organizace New America. Vrah, jednadvacetiletý Dylann Roof, tvrdí, že chtěl rozpoutat rasovou válku, ale přesto mainstreamová média nebo americká veřejnost při popisu masakru odmítají použít pojem „terorismus“. Netýká se to přitom jen amerických médií, i některá česká mají brutálního teroristu (podle všech možných obecných i právních měřítek) jen za pouhého „mladíka“. „U nemuslimů mají média tendenci pátrat po nějakých hlubších příčinách, které je dohnaly až za hranu, u muslimů okamžitě předpokládají, že na vině je jejich náboženství,“ shrnul pro New York Times mluvčí bostonské muslimské komunity Abdul Cader Asmal v době, kdy terorista z Bostonu Džochar Carnajev dostal trest smrti za dva roky starou vraždu tří lidí a zranění desítek dalších při maratonu. Třeba Washington Post na druhou ale snahy nepovažovat Dylanna Roofa za teroristu obhajuje s argumentem, že „terorismus společnost považuje za jaksi vyšší míru zla, než je prosté zavraždění postarších lidí jen za to, že jsou černí, a bez ohledu na to, že drželi v rukou bible a byli v kostele“. Z toho prý vyplývá že masová vražda je jedna věc, ale Roofova snaha zastrašit společnost nevyšla, a proto nelze o terorismu hovořit.

Podobné názory v amerických mainstreamových médiích nebo v politických prohlášeních včetně těch Obamových převládají, a tak se strašák terorismu dál pojí jen s muslimy. Jak podotýká The Intercept, tato strategie – a to nejen v Americe, ale i v Evropě -- funguje, protože vychází ze základních kmenových apelů (náš kmen je lepší než támhle ten) a ze zdůrazňování jinakosti marginalizovaných (ti lidé támhle nejsou jen jiní, ale jsou i méněcenní): historicky jsou to velmi silné taktiky manipulace a propagandy. Udržování mytologie muslimského strašáka pomáhá i mnoha čistě pragmatickým zájmům typu posilování moci, zisků a prosazování politiky v zájmu různých frakcí, a je jasně pochopitelné, proč se této taktice stále tolik daří bez ohledu na to, že je od základů falešná, soudí The Intercept. Oněch 26 lidí, které teroristé argumentující islámem od roku 2001 zabili v USA, lze porovnat například s tím, že každý den na amerických silnicích zahyne v průměru 96 lidí; včely, vosy a sršni v roce 2013 zabily 62 lidí; pravicoví extremisté mají na svědomí od roku 2001 48 lidských životů, hned 32 lidí každý rok v Americe zabijí blesky; a pod padajícím nábytkem u sebe doma každý rok v USA zemře 27 lidí. Teprve po nich z hlediska počtu obětí následují islámští teroristé. (Tabulka je ZDE).