Vše započalo na přelomu měsíce, kdy jemenští rebelové z hnutí Ansaralláh zaútočili na jednu ze saúdských válečných lodí u jemenských břehů. Po zásahu řízenou raketou zahynuli dva saúdští námořníci, ale Saúdská Arábie okamžitě začala mluvit o „sebevražedném“, tedy fakticky teroristickém útoku, byť takové tvrzení příkře odporuje dosavadnímu způsobu boje huthijských rebelů proti saúdské agresi. Pak před novináře ve Washingtonu předstoupil Trumpův poradce Mike Flynn, který útok označil za „íránskou akci“, přidal „pobouření“ nad íránským testem balistické rakety a zdůraznil, že dává Íránu „varování“. A když začaly padat otázky, co že to vlastně znamená, mluvčí Bílého domu Sean Spicer Írán rovnou obvinil z útoku na americkou válečnou loď.

Takovou "pozoruhodnou" proměnu reality přitom v praxi rozpoutala drobnost: íránská zkouška balistické rakety středního doletu, která podle všeho nijak neporušuje smlouvu o íránském jaderném programu, přičemž Teherán opakovaně zdůraznil, že test byl čistě obranný a raketa neměla nést jadernou hlavici. Íránský jaderný program je v rámci dohody okleštěný a povoleny jsou jen jeho civilní části. Obamova administrativa se přitom v uplynulých letech rovněž rozčilovala nad íránskými zkouškami konvenčních raket. Donald Trump si nyní válečnicky přisadil s tím, že ve vztahu k Íránu zůstávají „všechny možnosti na stole“ a že si Teherán „hraje s ohněm“ a že on na něj nebude tak milý jako Obama. Pak se ale cosi „zlomilo“: Trumpův ministr obrany James Mattis sice označil Írán za „největšího státního sponzora terorismu“, ale současně konstatoval, že nevidí potřebu přesouvat k íránským hranicím vojáky, načež Washington na třináct Íránců a dvanáct tamních podniků uvalil sankce. Dokonce i New York Times si všiml, že Trump v tomto směru ve skutečnosti jen navazuje na základy Obamovy politiky – spousta velkých a nepravdivých slov provázená „jen“ rozhazováním kosmetických sankcí.

Některé analýzy přitom naznačují, že Trumpův Bílý dům je s to rozlišovat mezi íránskou regionální politikou a jadernou dohodou, která i podle hlasů z amerického establishmentu zůstane netknuta. A co víc, problém je z pohledu Washingtonu i s kritikou oné íránské regionální politiky. Aktuálně totiž do Teheránu přijel Putinův zvláštní vyslanec pro Sýrii Alexandr Lavrenťev, aby doladil detaily před úterním prvním kolem následných rozhovorů o Sýrii v kazachstánské Astaně. Na jedné straně tím Rusko – uprostřed americké slovní palby -- dává najevo, že Írán rozhodně nehází přes palubu „výměnou“ třeba za „mír na Ukrajině“, na straně druhé je zřejmé, že bez určité kooperace s Íránem nebude Trump s to naplnit svá velká prohlášení o boji proti Daeši a dalším islámským teroristickým skupinám.