Tak tu máme opět Valné shromáždění OSN, kde si může lídr i nejmenší zemičky užít pár minut slávy. Největší pozornost na sebe, logicky, strhl Donald J. Trump. Považujete jeho slova o zničení Severní Koreje za folklor, nebo to lze brát vážně? A co je zajímavé: Mluvil o tom, že USA nikomu nechtějí vnucovat svůj styl života. Že je důležité, aby národy byly suverénní. Nicméně pokud bude někdo ohrožovat suverenitu suverénních národů, je třeba zakročit. Třeba na pomoc Ukrajině. Jan Zahradil se raduje, že koncept „šíření demokracie a lidských práv“ skončil, my se však ptáme: Není to jen jiné zdůvodnění pro intervence USA?

Osobně mě Donald Trump překvapil, i když vlastně jen slovníkem: uchoval si svůj humpolácký jazyk z twitteru, a třeba když o severokorejském Kimovi mluvil jako o „rakeťákovi na sebevražedné misi“, tak jsem měla pocit, že americký prezident haleká někde na tržišti a ne na půdě OSN. Vadí mi to zhruba stejně jako jít v džínách a vytahaném svetru do Národního divadla. Ale nešť, asi jsem konzerva.

Jinak to ale byla „americká krása“, když začal sebechvalným výčtem, jak se má Amerika dobře, jak tamní trh a akcie k nebesům rostou, zatímco některé jiné části světa „jdou do pekla“. Naprosté „kydy“, které nemá smysl moc komentovat. Doufám, že je neslyšely ty desítky tisíc lidí, co přišli při nedávných hurikánech o všechno, a vlastně ani většina ostatních Američanů – poslední statistiky říkají, že jen 25 procent z nich má úspory přesahující 10 tisíc dolarů. Čili, kdysi silná střední třída, která je hybatelem společnosti, v USA fakticky přestala existovat. A když se Trump chlubí tím, že dá na armádu přes 700 miliard dolarů, ale současně stát ruší a osekává většinu sociálních programů, protože na ně „nejsou peníze“, lze shrnout, že jen tak klasicky blábolil, asi jako „každý správný“ americký prezident posledních dvou tří dekád.

Zvláštní ale bylo, že ve svém projevu 21krát použil pojem „svrchovanost“. Možná tím chtěl naznačit, že dál odmítá globalizaci a bazíruje místo toho na svrchovanosti „silných“ států, ale rychle dodal, že některé národy samy o sobě rozhodovat nesmějí. Jeho osobní „osou zla“ se staly Írán, Venezuela, Kuba a Severní Korea. Jak to pasuje s tím jeho „Amerika neusiluje o to, aby vnucovala jiným svůj způsob života, ale spíše chce zářit jako příklad pro všechny ostatní“, ví snad jen on sám. Z mého pohledu je to jen další blábol. A v každém případě je to teoretické avízo dalších agresí, a máte pravdu, že je vcelku jedno, jestli budou vedeny pod pláštíkem „lidských práv“ a „humanity“, nebo se zdůvodní nějak jinak. Netvrdím ale, že k nim dojde. Možná chtěl Trump být jen za „chlapáka“, čili za „správného amerického prezidenta“, který silou donutí neposlušné ulehnout mu k nohám.

Nicméně, na jeho místě bych si nebyla tak jistá. Na paškál si vzal především Severní Koreu a Írán, coby dvě největší zla pod sluncem. Když ale hrozil Severní Koreji „zničením“, podle mého hrozil spíš OSN; pokud světová organizace odmítne všechny další americké požadavky na sankce a blokády, padne vina za zničení Severní Koreje na ni. Trump i lidé z jeho okolí pravidelně opakují, že vyčerpali „veškeré možnosti“, jak Kima donutit vzdát se svého jaderného arzenálu. Veškeré možnosti, ovšem s výjimkou rozhovorů a diplomacie, dodávám já. A i tím nutí severokorejský režim k tomu, aby usiloval o „paritu“ v jaderných silách a předešel tak americkému útoku. A přežil. A navíc byl i „po zásluze“ náležitě akceptován ve světě.