Je svým způsobem až neuvěřitelné, že sedmadvacet let po pádu Berlínské zdi se Západ znovu dokázal ponořit do studené války, tentokrát proti Rusku kapitalistickému. Americký establishment útočí na Vladimira Putina snad intenzivněji, než si kdy bral na mušku jakéhokoli sovětského lídra. První studená válka vycházela z obav Západu ze socialistické expanze a byla motivována ideologicky. Dnes by se ideologie hledala složitě, a tak ruského prezidenta viní ze všeho možného, korupcí počínaje přes utlačování menšin nebo opozice až po pokusy obnovit Sovětský svaz a jeho někdejší impérium. Současná americká rusofobie nestaví na racionalitě, spíše na předpokladech, které se v průběhu času staly jakýmsi náboženstvím: řeč je především o myšlence „americké výjimečnosti“ a o právu Spojených států rozšiřovat svůj vliv vojensky na úkor všech ostatních. A každý, kdo nesouhlasí, stává se „Putinovým agentem“ – naposledy takto dopadl například šéf britských labouristů Jeremy Corbyn, který odmítl další posilování armád NATO na hranicích s Ruskem a vyslovil se pro mír. Pro mír! Taková nestoudnost!
Politiku stupňované konfrontace přitom – současně s uměle pestrým a „slušným“ světem multikulturalismu a politické korektnosti – prosazovala především Demokratická strana se svými oligarchickými sponzory. I oligarchové jsou ale různí a ne všichni podnikají ve zbrojním průmyslu, a tak jejich další skupina podle všeho usoudila, že bazírovat na mantrách o „výjimečnosti“ by mohl být ten nejstupidnější důvod, jak svět dovést k jaderné válce, v jejíž nevyhnutelnost (po letech mediálních masáží) už mimochodem věří dvě třetiny Američanů. Tato skupina podle všeho upřednostňuje plnění svých kont i bez válčení, prostřednictvím mezinárodního obchodu a spolupráce, a tak se „zrodil“ Donald Trump. Vcelku snadno oslovil nejen „alternativní pravici“, ale i „obyčejného“ pracujícího voliče, na kterého tak zvaná levice ve svém boji – pod vedením Clintonovic klanu a dalších politicko-vlivových skupin – za spokojenost Wall Streetu, Pentagonu a všemožné rovnosti jaksi zapomněla. „Prezident Barack Obama pro Trumpovo vítězství udělal zřejmě víc než kdokoli jiný,“ poznamenal politolog Kalifornské univerzity William Robinson. „Zatímco Trumpovo zvolení nastartovalo rychlý nástup fašistických proudů v americké společnosti, není vítězství fašismu v USA neodvratné. Nicméně, boj proti němu si žádá jasnou analýzu toho, jak jsme se na tento nebezpečný sráz vůbec dostali. Semínka fašismu 21. století byla totiž zaseta, zalévána a hnojena Obamovou administrativou a politicky zkrachovalými liberálními elitami. (…) Je to reakce na hlubokou systémovou krizi kapitalismu, která začala finančním zhroucením v roce 2008. Tehdy začala takřka přímá linie vedoucí od Obamy k Trumpovi. Liberální elity odmítly odsoudit chamtivost nadnárodního kapitálu a jeho typu politiky, která zamlžila jazyk pracujících a lidových tříd, čímž zatlačila bílé pracující do ´identity´bílého nacionalismu a usnadnila neofašistům je organizovat.“
Možná je takové pohazování pojmem „fašismus“ příliš patetické, nicméně faktem je, že se Trump měl o koho voličsky opřít a mohl tak některé ze svých sympatizantů obratem přizvat do své administrativy a ukázat tak světu tváře „nespokojené oligarchické Ameriky“. Namátkou: nejspíš v ní bude fastfoodový magnát Andy Puzder, investiční bankéř Wilbur Ross, který proslul rozprodáváním firem „na součástky“, vyhlášená odpůrkyně státního školství Betsy DeVosová, zatímco post ministra zahraničí čeká na šéfa ropného koncernu ExxonMobil Rexe Tillersona, který západními sankcemi proti Rusku přišel o hotové jmění. Ti všichni jsou sice nažhaveni vyhlásit válku domácí dělnické třídě nebo zbytkům sociálního státu, pro nás je ovšem existenciálně důležitější, že o zničení světa usilovat nejspíš nebudou.
Může se ještě v USA vůbec zrodit skutečné opoziční hnutí?
Není zřejmé, v jakých barvách „kopou“ rodové klany takových Rothschildů nebo Rockefellerů, které jsou s to tahat za nitky a určovat chody států, přinejmenším těch amerických. Není ani jasné, do jaké míry najdou aktuálně znepřátelené oligarchické skupiny společnou řeč, ačkoli v tomto směru přece jen cosi vyjasňuje – přinejmenším podle toho, jak Donald Trump ještě před nástupem do funkce „poopravil“ nebo zcela odhodil mnohá ze svých předvolebních hesel, ať už je řeč o plném zrušení ObamaCare, kterou by mělo nahradit plošné zdravotní pojištění pro všechny, nebo o zbudování skutečné zdi na hranicích s Mexikem. Je také otázkou, zda bude do budoucna hrát podle pravidel, která mu vnucují zpolitizované americké tajné služby svými pozoruhodně vyprázdněnými zprávami o Rusku a jimiž zvoleného prezidenta dokázaly virtuálně zahnat do kouta? A jak se vypořádá s tzv. deep state, který na rozdíl od Santy Clause opravdu existuje? Budou síly, které se rozhodly pro změnu, na skutečnou změnu stačit, tím spíš v situaci, kdy proti nim – tedy proti „jejich“ Trumpovi – vyrukovala snad všechna americká mainstreamová média a dokázala citelně srazit jeho popularitu? To vše s angažovanou pomocí „jednotné umělecké fronty“, která má tendenci se falešně vnímat coby liberální levice, ale právě z těchto pozic podporovala většinu zahraničních agresí, ale třebas i militarizaci policie nebo propad střední třídy, které prosadily tak zvaně liberální administrativy Demokratů.
Jádrem pudla je přitom fakt, že v tomto střetu mocenských zájmů a přístupů ke světu je argumentování realitou dávno passé a sám Trump jakožto jednotlivec – byť formálně ve funkci 45. prezidenta USA, tedy „nejmocnějšího muže planety“ – vlastně irelevantní figurka. Nicméně tlak na něj je takový, že v mnohém připomíná budování vojenských základen podél hranic „agresivního“ Ruska, které ve finále nemůže nevést k ničemu jinému než k válce. Budou s to oligarchické klany v USA tuto hysterii nějak zklidnit, nebo je na obzoru nějaký atentát, puč či rovnou občanská válka? Možná ale nejdůležitější, byť nejspíš jen řečnická otázka zní: Může se ještě ve Spojených státech vůbec zrodit skutečné opoziční hnutí, které by politiku z bilionářských kuloárů vrátilo do rukou lidu?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
