Je svým způsobem až neuvěřitelné, že sedmadvacet let po pádu Berlínské zdi se Západ znovu dokázal ponořit do studené války, tentokrát proti Rusku kapitalistickému. Americký establishment útočí na Vladimira Putina snad intenzivněji, než si kdy bral na mušku jakéhokoli sovětského lídra. První studená válka vycházela z obav Západu ze socialistické expanze a byla motivována ideologicky. Dnes by se ideologie hledala složitě, a tak ruského prezidenta viní ze všeho možného, korupcí počínaje přes utlačování menšin nebo opozice až po pokusy obnovit Sovětský svaz a jeho někdejší impérium. Současná americká rusofobie nestaví na racionalitě, spíše na předpokladech, které se v průběhu času staly jakýmsi náboženstvím: řeč je především o myšlence „americké výjimečnosti“ a o právu Spojených států rozšiřovat svůj vliv vojensky na úkor všech ostatních. A každý, kdo nesouhlasí, stává se „Putinovým agentem“ – naposledy takto dopadl například šéf britských labouristů Jeremy Corbyn, který odmítl další posilování armád NATO na hranicích s Ruskem a vyslovil se pro mír. Pro mír! Taková nestoudnost!

Politiku stupňované konfrontace přitom – současně s uměle pestrým a „slušným“ světem multikulturalismu a politické korektnosti – prosazovala především Demokratická strana se svými oligarchickými sponzory. I oligarchové jsou ale různí a ne všichni podnikají ve zbrojním průmyslu, a tak jejich další skupina podle všeho usoudila, že bazírovat na mantrách o „výjimečnosti“ by mohl být ten nejstupidnější důvod, jak svět dovést k jaderné válce, v jejíž nevyhnutelnost (po letech mediálních masáží) už mimochodem věří dvě třetiny Američanů. Tato skupina podle všeho upřednostňuje plnění svých kont i bez válčení, prostřednictvím mezinárodního obchodu a spolupráce, a tak se „zrodil“ Donald Trump. Vcelku snadno oslovil nejen „alternativní pravici“, ale i „obyčejného“ pracujícího voliče, na kterého tak zvaná levice ve svém boji – pod vedením Clintonovic klanu a dalších politicko-vlivových skupin – za spokojenost Wall Streetu, Pentagonu a všemožné rovnosti jaksi zapomněla. „Prezident Barack Obama pro Trumpovo vítězství udělal zřejmě víc než kdokoli jiný,“ poznamenal politolog Kalifornské univerzity William Robinson. „Zatímco Trumpovo zvolení nastartovalo rychlý nástup fašistických proudů v americké společnosti, není vítězství fašismu v USA neodvratné. Nicméně, boj proti němu si žádá jasnou analýzu toho, jak jsme se na tento nebezpečný sráz vůbec dostali. Semínka fašismu 21. století byla totiž zaseta, zalévána a hnojena Obamovou administrativou a politicky zkrachovalými liberálními elitami. (…) Je to reakce na hlubokou systémovou krizi kapitalismu, která začala finančním zhroucením v roce 2008. Tehdy začala takřka přímá linie vedoucí od Obamy k Trumpovi. Liberální elity odmítly odsoudit chamtivost nadnárodního kapitálu a jeho typu politiky, která zamlžila jazyk pracujících a lidových tříd, čímž zatlačila bílé pracující do ´identity´bílého nacionalismu a usnadnila neofašistům je organizovat.“