Celý ten turecký veletoč započal v půli června, kdy oddíly YPG, ozbrojeného křídla syrské odnože Strany kurdských pracujících (PKK), ovládly Kobani, pohraniční Tal Abjád, vstoupily do syrské provincie Rakká, která je považována za „hlavní město“ IS v Sýrii, a vytlačily Daeš i z dalších bašt. Ve výsledku tak nejenže propojili dva ze tří svých „kantonů“ na severu Sýrie, ale ovládli zároveň asi polovinu ze zhruba osmisetkilometrové hranice mezi Sýrií a Tureckem, přičemž se objevila i možnost ovládnutí hranice celé – Islámský stát totiž nečelí jen problémům na bojišti, ale musí navíc „řešit“ i sílící nespokojenost svých vesměs nedobrovolných „občanů“ či paniku ve svých vlastních řadách.

Turecký prezident Recep Erdogan k vzestupu Kurdů zdůraznil, že Ankara nikdy nedopustí vznik nezávislého kurdského státu na syrském území a hned na to se začaly objevovat (a vzápětí dementovat) zprávy o blížícím se vstupu turecké armády do Sýrie k bojům proti Kurdům.

Erdoganova politika ve válce v Sýrii od samého počátku směřovala proti Kurdům, stejně jako Bašáru Asadovi, přičemž v kostce platí, že turecká podpora Daeši měla pomoci svrhnout (vůči Kurdům benevolentního a v některých oblastech spolubojujícího) Asada, přičemž se v Ankaře počítalo, že sunnitský (nacionalistický) režim, který by se poté chopil moci v Damašku, by se s Kurdy už nějak vypořádal. Dva trumfy za cenu jednoho.

Bez ohledu na nesouhlas armády i parlamentní opozice turecká provládní média otevřeně napadla Spojené státy za podporu syrským Kurdům, vyhlášeny byly „nepřekročitelné červené čáry“, které měly ospravedlnit tureckou agresi do Sýrie, a k tomu Erdogan prohlásil, že Islámský stát „možná jsou teroristé“, ale totéž prý platí i pro syrské Kurdy nebo režim Bašára Asada. (Drobná odbočka: Bylo by racionální mezi teroristy zařadit i Turecko, člena NATO, jehož tajné služby stály za sarinovým masakrem u Damašku ze srpna 2013, a přinejmenším donedávna podporovaly a cvičily bojovníky prokazatelně teroristického Daeše a poskytovaly jim bezpečné útočiště. A samozřejmě i Spojené státy, které na IS sázely už v roce 2012… Místo toho se ale vedle Al Kajdy či Daeše na inflačních seznamech teroristů kromě doněckých rebelů objevují už třeba i aktivisté z Occupy London, demonstranti ve Španělsku nebo – po přijetí drastického špiclovacího zákona -- fakticky všichni občané Francie…)