Jedním z napjatě sledovaných témat se stalo Řecko. Ministři financí EU se 18. června nebyli s to dohodnout na dalším přístupu k Athénám, byť podle řeckého ministra financí Janise Varufakise neshodu způsobil hlavně fakt, že šéfové státních kas neměli možnost se dopředu seznámit s návrhy obou stran sporu (a jediný stát, který proti takovému způsobu „vyjednávání“ protestoval, bylo Irsko). „Eurozóna jedná záhadně. Okamžitá řešení jsou schvalována ministry financí, kteří nevědí nic o podrobnostech, zatímco nevolení zástupci mocných institucí vedou jednostranná jednání s osamělou vládou pod tlakem,“ popsal Varufakis. „Jako by Evropa dospěla k závěru, že volení ministři financí nemají na to, aby vypracovali technické detaily; tento úkol raději přenechává „expertům“, kteří nezastupují voliče, ale instituce. Nezbývá než přemýšlet o tom, do jaké míry je takový postup efektivní nebo alespoň vzdáleně demokratický.“

Unijní prezident Donald Tusk po krachu rozhovorů na úrovni ministrů v každém případě na pondělí 22. června svolal „urgentní“ unijní summit, byť očekávání nejsou vysoká. Například podle druhého muže německého parlamentu Michaela Fuchse je z pohledu Berlína Řecko „už mimo eurozónu“ a v podobném duchu se vyjádřil i německý ministr financí Wolfgang Schäuble, který je na řecký odchod od eura už připraven. Mnohé komentáře přitom takové postoje považují jen za blufování, neboť soudí, že Spojenými státy ovládaná německá vláda splní zadání Washingtonu a Řecko z eurozóny (a pozice opory jihovýchodního křídla NATO) hned tak nepustí.

Ve výrocích o vystoupení z eurozóny se ale jinak Berlín s Athénami v zásadě shodují: „Máme jedinou možnost, a tou je najít řešení, které by bylo přijatelné pro vládu a parlament,“ shrnul svou pozici řecký premiér Alexis Tsipras. Opřel se přitom i o čerstvou zprávu řeckého auditorského výboru pro veřejný dluh, který v parlamentu konstatoval, že „všechny důkazy nasvědčují tomu, že Řecko nejenže není s to splatit dluh, ale ani by ho splácet nemělo, především proto, že zadluženost vyplývající z dohod prosazovaných Trojkou přímo zasahuje do základních lidských práv Řeků“ a jako taková je „nezákonná, nelegitimní a odporná“. „Pokud nedospějeme k čestnému kompromisu, znovu řekneme velké ne,“ vysvětlil Tsipras, který ještě navíc obvinil Mezinárodní měnový fond (MMF) z „trestní zodpovědnosti“ za vše, co se v Řecku za posledních pět let odehrálo. Reagoval tak na pohrůžku MMF, který ukončil s Řeckem veškerá jednání a ještě 18. června oznámil, že z jeho pohledu Řecko zkrachuje 30. června, ve chvíli, kdy fondu nesplatí 1,6 miliardy eur. (Ve srovnatelném případě Ukrajiny nicméně MMF slibuje další miliardy i v situaci, kdy Kyjev své dluhy splácet nebude.) Je přitom určitou ironií, že MMF ve své vlastní nejnovější studii připouští, že bazírováním na dosavadní variantě kapitalismu sám fond zabíjí ekonomický růst…

O důsledcích řeckého vystoupení z eurozóny se stále jen spekuluje. Athény odhadují ztráty v důsledku „Grexitu“ na úrovni bilionu eur, nicméně varují, že politické důsledky by byly mnohem horší, neboť by to byl údajně počátek nezvratného procesu, který by ve finále vedl ke konci eurozóny jako takové. Respektovaný americký ekonom Jeffrey Sachs podotýká, že představa Evropy, podle níž by Řecko dalším utahováním opasků mohlo splatit své dluhy, je mrzoutská, naivní a především naprosto sebezničující. Fakt, že Řekové požadavky Bruselu a Berlína odmítají, nejsou podle něj žádnou hrou, ale snahou přežít. „Podmínky v Řecku dnes připomínají Německo v roce 1933,“ píše Sachs. „Jistě, Evropská unie se nemusí bát vzestupu nějakého řeckého Hitlera, a to nejen proto, že by mohla takový režim snadno potlačit, ale především proto, že se řecká demokracie v průběhu krize ukázala jako působivě vyspělá. EU by se ale měla bát chudoby uvnitř svých hranic a jejích zhoubných důsledků pro politiku a společnost kontinentu. (…) Ten ale bohužel zůstává rozdělen podél kmenových hranic. Němci, Finové, Slováci a Nizozemci, mezi jinými, nemají pro strádající Řeky čas. Jejich političtí vůdci v pravém slova smyslu hledí na své zájmy a nikoli na zájmy Evropy.“

„Dluh? Problém věřitelů.“

Zatímco se tedy zdá, že Evropa s konečnou platností v Řecku utopila asi 250 miliard eur a ztratila u většiny Řeků jakoukoli důvěryhodnost, přiletěl Alexis Tsipras do Petrohradu. Byla to jeho už druhá cesta do Ruska za poslední tři měsíce a v zádech měl komentáře, podle nichž se jeho původně mocenská vyjednávací páka v podobě možného „přestupu“ z EU do týmu BRICS může stát realitou, tím spíš ve chvíli, kdy do zahájení činnosti nové rozvojové banky BRICS zbývají dva týdny. Faktem je, že se řecký premiér na SPIEF tvářil sebevědomě a rozdával úsměvy, jako by jeho zemi žádný bankrot ani nehrozil. „Jsme uprostřed cyklónu, bouře, ale jsme národ námořníků, my se bouří nebojíme a doplujeme do nového přístavu,“ naznačoval další vývoj Tsipras, podle něhož to, co se aktuálně odehrává kolem Řecka, není vlastně řecký problém, ale problém Evropy, která by se při pohledu na měnící se planetu prý už měla přestat považovat za „pupek světa“. A jeho ruský hostitel Vladimír Putin si na adresu Evropy vzápětí přisadil: „Pokud někomu něco dlužíte, tak to není váš problém, ale těch, komu dlužíte.“