THE SAKER, slavný blogger, který pod přezdívkou pravidelně zasvěceně komentuje události v Rusku i na Blízkém Východě, připomíná podivné oslavy při ročním výročí vraždy štamgasta "moskevské kavárny" Borise Němcova.

Po celé Matičce Rusi - a daleko za jejími hranicemi - stoupají k nebi každou hodinu každého dne mocné modlitby, prosby, aby Bůh porazil nepřátele Ruska. Zdá se, že jsou tak mocné, že začínají opravdu měnit svět. Jen se podívejte. Ti, co změnu nechtějí, kvičí ve smrtelných úzkostech, zuřivosti a strachu - prostě proto, že přítomnost Boží je jim nesnesitelná. Dostojevský jim říkal “běsi” a Michail Bulgakov popisoval tytéž lidi a síly jako hosty na satanově bálu v Moskvě sovětských časů. 

Podivný pokus o protektora Rusi

Během minulých sto let změnili několikrát jméno: z liberálů na bolševiky, pak komunisty, demokraty, a teď už jsou zase zpět u liberálů. Musíme si ale constantia et virtute (se vší silou a odvahou, pozn. PP) připomínat jedinou věc: ať se jmenují, jak chtějí, nenávidějí Rusko a touží po jeho smrti.

“Demokraté” a neoliberálové všech příchutí jsou ve své podstatě uctívači kultu smrti a jako takoví milují, když ji mohou oslavovat. Určitě nepůjdou do kostela zapálit svíčku za mrtvého, jako to dělají ruští ortodoxní křesťané. Namísto toho oslavují po svém neoliberálním způsobu: pochodují, mávají vlajkami, zaklínají a vyvolávají jisté značně nepěkné síly, nejlépe přímo z pekla.

Tak také dvacátého sedmého února “oslavili” den úmrtí Borise Jefimoviče Němcova, menšího démona, playboye, pedofila a proutníka, jenž zemřel po boku o třicet let mladší ukrajinské prostitutky. Kromě zmíněných úspěchů můžeme Němcovovi přičíst k dobru, že byl za Jelcina drobným zlodějem, a posléze byl americkým Ministerstvem zahraničí pověřen vládou nad Ruskem a Rusy (kdyby se mu ovšem povedlo ji získat).