Pro EU jako hospodářský a politický celek a pro celý integrační projekt by odchod Spojeného království znamenal citelnou ránu. Unie by přišla o více než 64 milionů obyvatel (cca 12,7 % EU), druhý ekonomicky nejsilnější členský stát (cca 16 % HDP EU) a jeho konkurenceschopný průmysl a služby, o světové finanční centrum a také o silnou, akceschopnou britskou armádu. Byl by to zásah pro všechny, kteří sní o Unii jako o světové velmoci a – v duchu někdejší Lisabonské strategie – „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější“ ekonomice světa.

Navíc by došlo k „nebezpečnému“ precedentu – členská základna se zatím měnila vždy jen vzestupným směrem, což bývá předkládáno jako důkaz úspěchu integrace a zároveň jako potvrzení dějinné zákonitosti, podle níž Unii lze jen rozšiřovat a prohlubovat, a nikdy naopak. Ze všech těchto důvodů se zdá být za hranou představivosti, že by něco takového jako „Brexit“ mohlo být britským občanům evropskými elitami vůbec dovoleno.