Jiří Leschtina:

"Je docela zajímavé pozorovat, jak Klausovi spojenci už začínají připravovat půdu pro obraz Klause oběti politického procesu a to rovnou z padesátých let. Potíž je jen v tom, že zatímco tehdy byli nevinní lidé obviněni z vymyšlených zločinů, tady jen senátoři sepsali jeho nezpochybnitelné skutky i neskutky. A není to vlastně při případném veřejném projednávání pro Klause skvělá šance se skvěle a mistrně obhájit před národem a rozbít argumenty žaloby napadrť?"

Nepochybně, pane Leschtino, senátoři sepsali jeho nezpochybnitelné "skutky" i "neskutky". O tom není sporu. Problém je v tom, jak je zhodnotili. Dovolte mi, abych jako příklad uvedl jeden z bodů ústavní žaloby, nejmenování ústavních soudců:

B. Prezident republiky ode dne 20. března 2012 do dne podání této ústavní žaloby nejmenoval ani jednoho soudce Ústavního soudu a ze stávajících soudců jeho místopředsedu v návaznosti na to, že v tomto období se uvolnila celkem tři místa soudců Ústavního soudu, a to ve dnech 20. března 2012, 6. června 2012 a 28. ledna 2013, a funkce místopředsedy Ústavního soudu dne 20. března 2012, i když tato okolnost uvolnění míst tří soudců Ústavního soudu, stejně jako místopředsednické funkce, byla prezidentu republiky známa předem minimálně od počátku trvání jeho funkčního období, a současně prezident republiky nevyvinul ani žádnou odpovídající činnost směřující k obsazení uvolněných míst s výjimkou podání Senátu dvou návrhů na jmenování, se kterými Senát nevyslovil souhlas, přičemž dne 25. ledna 2013 prostřednictvím svého tiskového mluvčího seznámil prezident republiky veřejnost s tím, že již žádného kandidáta Senátu nenavrhne, čímž vážně ohrozil řádné fungování Ústavního soudu, jakožto ochránce zákonnosti a ústavnosti jednání státu, a vystavil tak ohrožení ochranu základních práv osob a občanů a řádné fungování ústavního systému České republiky a soustavy jejích orgánů veřejné moci a zcela tak rezignoval na jednu z nejvýznamnějších povinností prezidenta republiky.