Zrekapitulujme si stručně, co měl Metnar vlastně provést. Údajně opsal do své diplomové práce nějaký odborný text. Je tudíž plagiátor. Ale v přehledu literatury uvedl zdroj. Takže vlastně plagiátor není. Ale v novinách se píše že je. Takže určitě je. Jenže způsob práce s textem, který použil, je i podle právníků přípustný. Takže o plagiát asi nejde. Jenže opozici vyhovuje k útokům na Babiše a dalšímu znedůvěryhodňování jeho vlády. Takže plagiátor asi je, ... et cetera, et cetera. Podle názoru lidí, kteří měli Metnarovu práci možnost posoudit a vědí, jak má správná „diplomovka“ vypadat, je obsahově i formálně naprosto v pořádku. Takže žádný problém viditelně neexistuje. Jenže …

Kauza Metnarovy diplomové práce výrazně vybočuje z předešlého průměru „antiplagiátorských“ útoků. Působí tak trochu jako béčkovými pisálky detektivek často využívané schéma rafinované vraždy, spáchané bezohledným lumpem podle vzoru a na vrub chudáka sériového vraha. Je tudíž na místě i kardinální otázka, kterou si musí položit v podobných detektivkách každý detektiv, chce-li záhadu rozluštit a vraha dopadnout – cui bono? Neboli – komu ku prospěchu?

Odpověď se v tomto případě nabízí jaksi sama. Určitým lidem by vyhovovalo, kdyby po Šlechtové zmizel z vedení resortu obrany i Metnar. Nebo kdyby na něj aspoň měli nějaký klacek, který by mohli čas od času vytáhnout. Něco jako ProMoPro ministra Vondry. To se tehdy velmi příhodně objevilo v okamžiku, kdy se ukázalo, že to se „sekáním chapadel“ korupčním mafiím na MO myslí Vondra vážně.