Sokrates pronesl svojí památnou větu „vím, že nic nevím“, ne jako sebekritiku, či stanovení hranic svého vědění, respektivefaktu, že nelze znát všechno. On jí prostě pronesl jako okamžitou reakci na svou předchozí diskusi s konkrétnímpolitikem. Ten dospěl do stádia, kdy komentoval vše, a u všeho se tvářil, že tomu dokonale rozumí a všechno ví. Asi tak, jako mnoho politiků, komentátorů a politologů nejenv případě sestřelení letadla nad Ukrajinou.

Já bohužel musím prohlásit, že nemám žádný takový jasný apřesný názor na dění na Ukrajině, od situací na Krymupočínaje, nešťastným sestřelením letadla konče. Zaznamenal jsem stovky teorií, spekulací i jistojistých pravd a prohlášení.Doba nám přinesla skrze moderní technologie množství slov amyšlenek v jejichž spleti se nevyzná ani sám autor, natož posluchač, či čtenář, tedy prostý člověk jako já. Asi v té spleti slov a názorů zanikne i něco moudrého a pravdivého. A takdne bohužel už neumíme pro samé nové a nové informace a myšlenkové spekulace poodstoupit stranou od problému.Nedokážeme se rozhlédnout pohledem širším a klidnějším.

I když mám trvalý a aktivní zájem o vše co se ve světě děje, tak mne vysoká politika naučila, že ne všechno je tak, jaknavenek vypadá. Skoro nic potom není tak, jak říkají politici a média si také mnohdy ohnou pravdu podle toho, jak se jim tohodí a nebo toho, kdo je platí. Nebo jen podle „pocitu“ čisympatií  redaktora. Možná i pro tuto zkušenost jsem siodvykl vše komentovat a snažím se zachovat si odstup.