1. Polsko v rozporu s mezinárodní arbitrážní smlouvou uzavřenou v roce 1925 v Locarnu mezi Německem a Polskem obsahující závazek, že o všech sporných věcech budou oba státy spolu smírně jednat, přerušilo začátkem února 1939 jednostranně svá jednání s Německem o zřízení dopravního koridoru do Východního Pruska (maximálně jeden kilometr širokého se železnicí a dálnicí, které by mohlo využívat i Polsko) a o vrácení se Danzigu k Německu výměnou za definitivní ponechání Polsku dalších bývalých německých území připadlých Polsku po první světové válce.

2. 23. 3. 1939 vyhlásilo Polsko částečnou mobilizaci proti Německu a tím porušilo stanovy Společnosti národů (Versailleskou smlouvu), výše zmíněnou arbitrážní smlouvu z roku 1925 a smlouvu s Německem z roku 1934 o vzájemném neútočení. Mobilizace je od roku 1892 pokládána za nevyhlášené vypovězení války. Německo nemobilizovalo.

3. Polská vláda 26. 3. 1939 v rozporu s arbitrážní smlouvou definitivně zavrhuje smírná jednání s Německem a sděluje Německu, „že jakékoliv další sledování těchto německých plánů, zvláště pokud jde o návrat Danzigu k Říši, značí válku s Polskem.“ Vyhrožuje Německu tedy válkou, svou povinnost dle arbitrážní smlouvy ignoruje.

4. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain přednáší v Dolní sněmovně 31. 3. 1939, týden po částečné polské mobilizaci proti Německu, fatální slova, která ve svém důsledku vyvolala celoevropský válečný konflikt: „Jestliže… by byla podniknuta jakákoliv akce, která by jasně ohrozila polskou nezávislost a jíž by se polská vláda také cítila nucena postavit svými národními silami, vláda Jeho Veličenstva by jim ihned poskytla veškerou podporu, která bude v její moci. Příslušné ujištění o tom poskytla polské vládě. Smím dodat, že francouzská vláda mě zmocnila uvést, že v této záležitosti zaujímá stejné stanovisko jako vláda Jeho Veličenstva.“ Týž den Chamberlain ještě prohlásil: „Každá změna právních vztahů Polska a Německa, případně Danzigu vyvolá válku Velké Británie proti Německu v případě, že Polsko bude názoru, že jsou zkrácena jeho práva.“ Poprvé v historii vláda svěřuje rozhodnutí o válce do rukou vlády cizího státu!