Najednou si (21. 3.) šéf vládního krizového štábu, epidemiolog Roman Prymula uvědomil, což předtím asi zřejmě nevěděl (!), že i obyčejný nákup potravin se stává z hlediska nákazy rizikovou záležitostí. Podle jeho nejnovějšího návodu by po návratu domů všichni měli vše vydezinfikovat - nákup i sebe. To je opravdu od něj nehorázná drzost, protože dezinfekce nejsou pro obyvatelstvo již delší dobu k mání, a kdy budou, se neví.

Vláda vymezila pro osoby nad 65 let výhradní nákupní dobu v potravinářských obchodech, drogériích, na poštách a v lékárnách mezi 10. a 12. hodinou. Po jednom dnu to na tlak důchodců, mylně se obávajících, že přijdou o zlevněné zboží v akci jeho vykoupením před 10. hodinou dopolední – nikdo jim ale nebránil, aby se o zlevněné zboží neprali i mimo jim vyhrazený čas – vláda jim vyhrazený čas změnila na 7. až 9. hodinu. To seniory uspokojilo, ale zase se začalo hlasitě protestovat obyvatelstvo mladší. Měli stejný argument, tentokrát proti důchodcům oprávněný, protože od 7. do 9. hodiny jsou jim krámy zapovězeny a senioři tedy mají možnost zlevněné zboží vykoupit. Lékárníci si při vládní změně prodejní doby pro seniory vybojovali provoz bez jakýchkoli regulací. Vláda se pak rozhádala při rozhodování, zda zakázat slevové akce během epidemie coronaviru nebo ne, konkrétně Prymula navrhoval zákaz a Babiš byl proti. Jak je to vyřešeno v civilizovaných státech na západ od Šumavy? Deklarovaná nabídka slev musí pro daný řetězec nebo obchod platit po celé deklarované období. Nenajdete-li v krámě v tomto období inzerovanou položku ve slevě, neb je vyprodána, sdělíte to pokladní nebo vedoucímu, uvedete spojení k sobě a krám vás, až ji dostane, třeba o dva týdny později, vyrozumí, že dotyčná věc je pro vás připravena za onu inzerovanou tehdy zlevněnou cenu, i když pro všechny ostatní se nyní prodává za cenu již nezlevněnou. Jedině, když jde o výrobek, který se nebude nadále již prodávat, smějí prodejny uvést, že nabídka platí do vyprodání jeho zásob. Tím se jaksi automaticky vylučuje problém výše uvedený, typicky český. Podstatný rozdíl je také v distribuci prodeje. V Česku se prodá při slevách, tuším, 54 % zboží, ale například v Německu jen 19 %. Proto ten řev českého davu, který se cítí být odstrčen od slev! Na Západě by při takových českých podmínkách zvítězil pocit nutnosti podpořit stát, tj. navzájem si konkurující řetězce by se bez velkých cavyků samy mezi sebou dohodly, že po dobu epidemie dobrovolně upustí od slevových akcí. Ne tak v Česku, protože řetězce sice založené západními mateřskými firmami jsou české firmy s managementem tvořeným Čechy tak z 99 %, tedy mají českou mentalitu a nehodlají se omezovat v míře zisku, ať to stojí, co to stojí.