Počátkem měsíce října 2016 zahájilo ministerstvo práce a sociálních věcí (dále „MPSV“) mezirezortní připomínkové řízení k návrhu zákona o sociálním bydlení (dále „návrh zákona“). Analýzy návrhu zákona se ujala Sekce územního a regionálního rozvoje HK ČR pod vedením Tomáše Kubíčka.

Obecné připomínky

Návrh zákona obsahuje ve své formální podobě řadu chyb, jako jsou rozpory s některými současnými právními úpravami, užívá neupřesněnou terminologii, postrádá přesnější role jednotlivých subjektů v systému, jejich právní statut, odpovědnost, pravomoci, zasahuje do vlastnických práv a do samospráv obcí, a využívá nové termíny, které dosud nemají oporu v legislativě. Návrh je postaven spíše na teoriích a přáních. Z pohledu funkčnosti a ekonomiky jej považujeme za nerealistický a finančně dlouhodobě neudržitelný.

MPSV se ve snaze pomoci těm nejpotřebnějším dostalo do situace, kdy navrhovanou legislativní úpravou postihuje současnou i potenciální životní situaci velké části české populace, což s ohledem na rozmanitost jednotlivých skupin zahrnutých v paragrafech 4, 5, 6 a 25 návrhu zákona nelze. Klíčová je tedy otázka, zda lze jedinou právní úpravou řešit současně tzv. bytovou nouzi (dle statistik 5–8 % populace) a problém tzv. finančně dostupného bydlení? Jde o dvě naprosto odlišné oblasti, navíc v gesci dvou různých ministerstev. Zatímco druhá skupina osob, jako jsou senioři, mladé rodiny, hendikepovaní apod. dnes trvalé a vyhovující bydlení má a pomocí příspěvku na bydlení je schopna si ho udržet; potřeby první skupiny jsou natolik specifické, že právě na jejich naplnění by se měl nový zákon soustředit.

Záměr najít řešení pro takto různorodou skupinu, čítající podle MPSV téměř 400 000 osob, s rizikem jejího zvětšování díky tzv. černým pasažérům způsobil, že se návrh zákona redukoval na pouhý přídělový systém sociálních bytů s nízkým nájemným, namísto systémového a efektivního řešení s jasnými pravidly a povinnostmi pro všechny zúčastněné strany.

Ekonomické aspekty návrhu zákona

Z ekonomického pohledu lze návrhu zákona a doprovodným dokumentům vytknout především nepodloženost řady argumentů a tezí, které jsou základem pro finanční náklady celého systému, a chybnost či nejasnost klíčových výpočtů. Některé argumenty navíc vycházejí spíše z domněnek a přání na fungování a výsledky systému, podložená data a výzkumy chybí.

1. Celkové náklady zcela ignorují počáteční investice na pořízení bytového fondu a agendu spojenou s jeho provozem a administrací z rozpočtu obcí

MPSV nemá k dispozici žádné oficiální údaje o tom, kolik bytů je v současnosti k dispozici pro zamýšlené účely, jaká je jejich vlastnická struktura, technický stav apod. Na základě pouhých odhadů uvádí, že celkové náklady systému mají daňové poplatníky stát údajně 3 mld. Kč ročně. Tento údaj však naprosto opomíjí nemalé „startovací náklady“ v podobě investic na pořízení, rekonstrukci čí pronájem vhodných bytů, které jen v případě obcí – jak uvádí sám dokument RIA – představují prvotní vklad ve výši 37,1 mld. Kč v podobě existujících bytů a byty určené k rekonstrukci se státní dotací. Pomineme-li fakt, že jde o byty s nájemníky, celkové náklady absentují množství dalších položek, jako je údržba bytového fondu, navýšení počtu úředníků i sociálních pracovníků spravujících novou agendu, IT systémy, administrativa atd.

Dle našeho názoru je tedy celý systém provozně a investičně nastaven deficitně jak pro státní rozpočet, tak pro rozpočty měst a obcí a finančně není dlouhodobě udržitelný.

2. Návrh zákona reaguje na vysoké náklady dávek na bydlení a chybně předpokládá úspory