Česko si také zvyklo nazírat Turecko prizmatem hysterického strachu z uprchlíků. Turecko je však i zemí s bohatou kulturou čerpající z domácích i západních tradic.

Například jeho moderní, ale i klasická literatura zůstávají bohužel stranou zájmu českých nakladatelů, kteří dávají přednost reklamou prosazovaným literaturám euroatlantického kulturního okruhu, především anglojazyčným.

Odhlédneme-li od samozřejmého zájmu o nositele Nobelovy ceny Orhana Pamuka, což je ovšem zase výsledek převládající reklamy, pak o dalších spisovatelích Turecka toho víme žalostně málo. V poslední době se ale podařilo uvést na český trh turecké knihy, které mají velice aktuální dosah. Jednou z nich je poutavý román tureckého folkového zpěváka, hudebníka, skladatele, režiséra spisovatele a politika Zülfüho Livaneliho Serenáda, který se v tehdejších tureckých podmínkách vrací k tragickému osudu Židů za nacistické hrůzovlády, k tématu, jež si i za současných podmínek uprchlické tragédie a vztahu Česka k ní stojí za to připomínat.

Zülfü Livaneli sám je významná liberální osobnost. Dlouho dobu byl čestným vyslancem Turecka při UNESCO. Své funkce se v nedávné době vzdal na protest proti ničení světového architektonického dědictví v Turecku brutálními zásahy turecké armády v kurdských oblastech země. Od Livaneliho, který byl po vojenských převratech  v Turecku perzekuován a musel emigrovat do Švédska, to bylo navýsost politické gesto. Jako folkový hudebník nemá v Turecku obdobu. Jeho popularita je nesmírná. V Česku zazpíval jen jednou okrajově na mezinárodním spisovatelském setkání a zaplnil sál nejen u nás žijícími Turky, ale i svými českými fanoušky.

Subtilními politickými gesty je v Turecku známá populární spisovatelka Ayše Kulinová, která letos uveřejnila dva ironické dopisy současnému vládci Turecka. Na podzim tohoto roku vyjde v českém překladu její román Poslední vlak do Istanbulu, jenž se opět zabývá tématem záchrany Židů před nacistickým pronásledováním.