Tedy to, že když někdo připraví svou zemi o stamiliony až miliardy, když někdo byť nevědomě okrade své spoluobčany, pak musí nést odpovědnost. Každý z nás když nabourá cizí auto, když jeho pes někomu roztrhne kalhoty, nese odpovědnost a musí nahradit škodu, případně za trestný čin jde k soudu. Tohle zcela jasné pravidlo se kupodivu dvacet let vyhýbalo politikům. Jen tak je možné, že na mnohá ministerstva nalezli tvorové, které by v normální firmě nikdo nenechal řídit ani koloběžku.

Paní Parkanová je toho typickým případem, ale není sama. Nemyslím, že by cokoli ukradla, ale problém je, že za těmito méně schopnými a často i duševně oslabenými politiky opojenými  politickou kariérou, stojí lidé bystří naopak až moc. V jejím případě to byl Kalouskův muž Barták. Už jen toto spojení dává tušit tunely veřejných peněz v řádu miliard.