Vstupem Ruska do konfliktu v Sýrii se situace v domněle "neřešitelném" problému v tomto klíčovém regionu zásadně změnila. Prezident Asad si mohl po čtyřech letech dovolit luxus opustit bojiště. Přijel do Ruska poděkovat Vladimíru Putinovi a poradit se s ním o dalším postupu.
Zdrcená západní propaganda
Velitelé mnohých teroristických skupin (takzvaná "umírněná opozice" vytvořená, vycvičená, financovaná a zásobovaná Američany a jejich spojenci), kteří se již viděli jako vítězové při opakování "libyjského scénáře" totálního chaosu, teď žádají o příměří a jednání. Zdrcená západní propaganda pouští do světa zprávy o ztrátách na civilním obyvatelstvu, které se později ukáží jako lži. Zvláště podařený byl "hoax" o údajně vybombardované nemocnici - ve světle chrabrého amerického "zásahu" (podle organizace Lékaři bez hranic typického válečného zločinu) při zničení nemocnice v Afghanistánu.
Dokonce ani "američtí svazáci" z České televize už nevědí, co s tím - a marně se ptají pečlivě vybraných odborníků - propagandistů "Jak je to možné"? Čím to, že už také Spojenými státy dosazená irácká vláda uvažuje o tom, jak požádat Rusko o pomoc v boji proti Islámskému státu na jejím území? Soudruzi z Kavčích hor pravdivou odpověď nenaleznou, protože ji nehledají. Pokusme se o to - zčásti - alespoň my.
Nejprve však konstatujme, že není zdaleka čas na jásání. Dobojováno totiž ještě zdaleka není. To hlavní se odehrává právě nyní v bitvě o strategické město Alepo.
Západ boj proti IS nadále jen předstírá
Bitva o Aleppo je v plném proudu. Ruské letectvo bombarduje předměstí a syrská armáda společně s šíitskými milicemi Hizballáhu a íránskými revolučními gardami bojují o předměstí Aleppa. Tvrdé boje, které mohou rozhodnout o výsledku celé války o Sýrii, se však podle některých vojenských analytiků mohou protáhnout na několik týdnů až měsíců. Islámský stát spolu s „umírněnou opozicí“, vzdorující za pomoci americké podpory vládním asadovským jednotkám, bojují o každou ulici.
Západní koalice se do bojů proti teroristům - tak jako od počátku - téměř nezapojuje, pouze boje předstírá. Když spojenecké letectvo zaútočí, tak "náhodou" mine určený cíl - zasáhne protivníky islamistů, tak, jako minulý týden, kdy „neznámá“ letadla zaútočila na tábor kurdské domobrany v syrské provincii Rakka. Naštěstí byl tábor již delší dobu opuštěn. Podle zpravodajských informací provedlo tento útok francouzské letectvo.
Na rozdíl od těchto „politováníhodných přehmatů“ podporujících islamisty a likvidujících jejich nepřátele, zasahuje ruské letectvo na frontě s obdivuhodnou přesností. Po celé její linii ničí muničáky, sklady materiálu i velitelské bunkry. Polní velitelé Islámského státu, pokud zůstali na živu, zoufale žádají vyšší velení o posily a logistickou pomoc. To je ovšem stále těžší dopravovat do prvních řad, neboť islamistické kolony jsou hlavním terčem ruských náletů. Včetně těch, které dopravují kradenou ropu do Turecka, tak jako minulý týden, kdy Rusové tvrdě zasáhli konvoj stovek nákladních cisteren směřujích z Islámského státu v Sýrii na turecké území.
Přehlídka moderní ruské techniky v praxi
Ruské letectvo dostává velmi přesné údaje z terénu od asadovské rozvědky, takže cíle jsou často ničeny s přesností několika metrů. Podle zpráv syrské rozvědky příšli islamisté nejen o velkou část výzbroje, ale i o značnou část svých velitelských kádrů. Syrsko-ruské koalici se stále častěji daří zasahovat i centrální nervový systém americko-islamistické aliance - za vydatné pomoci informátorů z řad místního obyvatelstva.
Skutečným postrachem islamistů se tak jako za druhé světové války stal vylepšený systém kaťuší, který Rusko dodalo syrské armádě. Moderní raketometné komplexy TPS-1A Solncepjok jsou vybaveny termobarickými střelami. Dodávky „sluneční záře“, jak se raketometům přezdívá, vyprovokoval Západ tím, že islamistům dodal přes Saudskou Arábii účinné protitankové střely TOW. Tím Američané se Saudy přinutily asadovské jednotky, aby tanky pozdržely vzadu a umožnily „slunečním raketometům“ vyčistit terén.
Nasazení těchto raketometů spolu s přesnými leteckými údery mění rychle situaci na frontě. Minulý týden byl v provincii Homs v důsledku náletů ruských letadel a salv „slunečí záře“ zlikvidován se svou jednotkou i obávaný islamistický vůdce, gruzínec Abu Bakr Aš-Sisan, vlastním jménem Barikashvili, který na americké "výplatní pásce" bojoval proti ruské armádě již v rusko-gruzínské válce o Jižní Osetii.
Pohádka o "umírněných teroristech" přestává fungovat
Stejně tak ruské bitevníky zlikvidovaly za pomoci syrské armády i obávaný gang Ahrar ash-Sham, šejka Omara Mustafy al-Hodra a jeho pravou ruku Halid Abu Anase, který byl znám především ukrutnostmi na civilním křesťanském obyvatelstvu Sýrie. Ahrar ash-Sham byl součástí skupiny Džejš al-Fath, která je po Džabhat an-Nusrat největší a nejobávanější skupinou teroristů působících v Sýrii.
Jen v průběhu minulého týdne zničilo ruské vojenské letectvo 46 řídících stanovišť a 6 zbrojařských závodů Islámského státu. Na konci týdne to oznámil náčelník operativní správy ruského ministerstva obrany generálplukovník Andrej Kartapolov. Podle jeho slov bylo za minulý týden uskutečněno 394 bojových letů, v důsledku čehož bylo zničeno 46 řídících stanovišť a spojovacích uzlů, 6 závodů a dílen na výrobu výbušniny, 22 různých skladišť paliva a majetku a 272 míst soustředění bojovníků, opevněných bodů a polních táborů.
A kohože to vlastně Rusové svými přesnými údery ničí? Američané, kteří mluví o tzv. „umírněné opozici“, která bojuje proti řádně zvolenému prezidentu Bašáru Asadovi cudně zamlčují, že mezi islámským státem a Syrskou osvobozeneckou armádou podporovanou Saudskou Arábii a Spojenými státy není žádný rozdíl. Ten vytvořila až západní propaganda. Po úspěšných ruských náletech však pohádka o „umírněné opozici“ přestává fungovat.
Kdo vlastně tvoří "umírněné"?
Západní média se dlouho snažila vytvářet dojem, že v Sýrii proti sobě bojují jen čtyři strany: Asadova armáda, "umírnění demokratičtí povstalci", "Islámský stát" a Kurdové. Co se ovšem skrývá pod mediální značkou "syrská opozice", která byla vytvořena a nadále je všemožně podporována západními financemi, zbraněmi i dobrovolníky ze Západu? Takzvaní, "umírnění povstalci“ což je sám o sobě protimluv se skládají z desítek, ne-li stovek různých seskupení řídících se více či méně saláfisticko-džihádistickou ideologií.
Zkusme se na ně podívat blíže. Mezi nejsilnější patří takzvaná Svobodná syrská armáda (al-Jaysh as-Suri al), která v současnosti disponuje zhruba padesáti tisíci bojovníky. Jejím vůdcem je Abdul-Ilah al- Bashir. V západních médiích je představována jako tzv. "demokratická opozice." Svobodná syrská armáda (SSA) se objevila v létě 2011, když skupina vojáků, kteří dezertovali z Asadovy armády nahrála videovýzvu s apelem dezerce na stranu odboje. Dnes již není pochyb o tom, že celá akce byla dlouhodobě připravována a koordinována americkou tajnou službou CIA.
Tato "Svobodná syrská armáda" ovšem není jednotné seskupení, jak se je pokouší představit západní propaganda. Její části jsou dislokované po celém území západní Sýrie. Existuje například "Jižní fronta" SSA, která sestává zhruba ze 30 000 bojovníků. Její oblast působení leží v provincii Dera a dostává značnou podporu z území Jordánska. Dále je zde mnohem menší "13. divize ", o počtu zhruba 2000 žoldáků tvořených teroristy z celého světa, která působí v provinciích Aleppo, Hamá a Idlib. Potom jsou zde brigády "Liwa al-Jihad fi Sabe Allah" (Džihád na cestě Alláha), "Liwa Thuwwar al-Raqqa" (Brigáda revolucionářů z Raqqa), "Liwa Fajr al-Hurriya" (Brigáda úsvitu svobody), "Liwa Fursan al-haqq "(Brigáda rytířů spravedlnosti)," Liwa al Muhajireen wal Ansar "(Brigáda emigrantů a podporovatelů) a další menší uskupení.
Všechna tato seskupení jednají samostatně pod vedením svých velitelů, bez ohledu na názor "hlavního velitele Svobodné syrské armády" Abdulláha al-Bashira. To je také jedna z příčin proč všechna jednání o koordinaci společného postupu končí fiaskem. Reálně se totiž jedná pouze o koalice zločineckých band, terorizujících civilní obyvatelstvo, dočasně sdružených pod společnou značkou za podpory CIA.
Snědené srdce a islámští teroristé z Ruska
Již od konce roku 2011 se z bývalých bojovníků SSA začaly formovat džihádistické oddíly, které se tak i otevřeně definovaly. Tvoří páteř známé džihádistické skupiny "Fronty al-Nusrat" a jiných, méně známých band. Na první pohled jsou bojovníci SSA a jiní džihádisté od sebe téměř k nerozeznání. Příkladem je velmi známý Abu Sakkáry, který před kamerou snědl srdce a játra zavražděného syrského vojáka. V době nahrávky byl členem právě jedné z brigád "demokratické" SSA.
Největší z těchto teroristických „jednotek“, "Fronta al-Nusrat," podle některých údajů čítá až 10 000 bojovníků v plné zbroji. Jejím vůdcem je Abu Muhammad al-Julani. Tato teroristická islamistická organizace má status oficiální buňky "Al-Káidy" v Sýrii. "Jabhat al-Nusrat" (Fronta pomoci národu aš-Sama) jak se původně seskupení nazývalo je skupina vytvořená počátkem roku 2012 s podporou "Islámského státu v Iráku".
Ze začátku "Front" sestával z místních syrských bojovníků, kteří otevřeně prezentovali své radikální islamistické názory, ale později se růst zabezpečoval přírůstky zpoza hranic: jednak z okolních arabských zemí a Turecka, ale také z Evropy. Předtím, než se začalo popularizovat zobrazení "Islámského státu" jako hlavního džihádistického seskupení, byla to právě "Nusrat", která přitahovala nejvíce zahraničních "dobrovolníků".
Pod její značkou bojuje značné množství bojovníků ze Severního Kavkazu a jiných regionů Ruska. Jsou rozděleny mezi malé gangy v sestavě "Nusrat", které fungují víceméně samostatně. Mezi Nejznámější patří gang "jáma Seyfullah Shishan", působící právě na území provincie Aleppo. Banda pod vedením Uzbeka Abu Ubaydaha al Madaniho má asi 150 lidí, kteří přišli z ruských regionů Čečenska, Dagestánu, Tatarstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu a proslavila se zejména mučením a vražděním křesťanů v Aleppu.
Právě tento gang utrpěl u Aleppa minulý týden po ruském leteckém útoku obrovské ztráty. Mluví se dokonce o smrti jeho vůdce. Takovýchto malých gangů jsou v obávané slupině "Nusrat" stovky. Většina nemá vůbec nic společného se Syřany, do země přišly pouze terorizovat místní obyvatelstvo, vraždit a loupit.
Čečenci a další "Usámovi bratři"
Významnou skupinou bojující proti Bašáru Asadovi je také "Islámský front" (IF) čítající kolem 70 000 bojovníků. IF vedou dva džihádisté Ahmed Abu Issa a Zahran Alloush. Jedinou ideologií je stejně jako u předchozích uskupení islamismus. Tato armáda vznikla za pomoci Saudské Arábie v listopadu 2013 na základě vlivných teroristických organizací "Ahrar ash-Sham", "Jaysh al-Islám" a "Liwa al Tawhid".
Rozdíl mezi IF "frontou al-Nusrat" a "Islámským státem" spočívá v záměru bojovat džihádem výlučně na území Sýrie, s cílem vytvoření "Islámského emirátu". I Islámský Front je ovšem součástí celosvětového kalifátu s působností na území Sýrie. Za svůj ideál považují podle svého velitele Allusha, Usámu bin Ládina a bojovníky "Fronty al-Nusrat", se kterými provádějí společné operace a považují je za "bratry". I v jejich řadách působí velké množství zahraničních bojovníků. Seskupení "Jaysh al-Islam", působí hlavně v nyní obklíčené oblasti východně od Damašku (Východní Guta).
A konečně je zde i další významná skupina "umírněné opozice" - „Junud al-Sham" (Vojáci Levanty). Za její hlavu je považován Abu Valid Shishan, bývalý čečenský hrdlořez, který bojoval po boku se Šamilem Basajevem. I tato skupina byla ruským letectvem v minulých dnech tvrdě zasažena a některé zprávy hovoří i o smrti čečenského vůdce. Seskupení, sestávající hlavně z rodáků ze Severního Kavkazu, Turecka a německých muslimů, působí v provincii Latakia. V březnu 2014 se "vyznamenala", když se zúčastnila útoku, provedeném na tureckém území ve městě Kessab, osídleném Armény. V důsledku útoku zemřelo mnoho civilistů a město bylo totálně vypleněno.
Už si stříhají vousy: další směr Evropa
Tato vraždící banda úzce spolupracuje s koalicí "Ansar Dine", vytvořenou pro koordinaci "džihádu" na severu Sýrie. Brigády se skládají zejména z Arabů, naopak "Jaish al-Muhajireen wal-Ansar", vytvořená v létě 2012, je seskupení s převážně rusky hovořícími bojovníky ze Severního Kavkazu a Střední Asie. Donedávna byla považována za oficiální představitelku "Kavkazského emirátu" v Sýrii.
Zvrat na bojišti způsobený za pomoci ruského letectva je tedy útokem proti těm nejradikálnějším skupinám džihádistů. A je zhola jedno, zda formálně patří k tzv. Islámskému státu nebo tzv. umírněné opozici o které byla řeč. Mýtus prezentovaný západními médii a politiky o nějaké „umírněné opozici“ je ve světle těchto faktů pouze krutým vtipem.
Dnes většinou prchají z bojišť, nebo usilují o příměří a vyjednávání. Zda je s některými takové "vyjednávání" možné - a o čem by bylo - je samozřejmě primárně na regulérně zvoleném prezidentu Asadovi. Rusko nicméně během několika týdnů předvedlo, co by se dělo, kdyby Američané a jejich západní i arabští spojenci s islamisty skutečně bojovali. Kromě jiného bychom rozhodně nebyli konfrontováni s tak děsivou migrační vlnou, kterou dnes máme na krku. Jenže její vytvoření bylo, jak se ukazuje, asi jedním z hlavních cílů amerických stratégů.
Stále nicméně platí, že nic není dobojováno. Američané svoje plány jen tak nevzdají, pouze je přizpůsobí. A nás musí proto extrémně zajímat jediná otázka: Co čeká Evropu, až tyto rozprášené zločinecké bandy, jejichž předvoj právě přichází spolu s takzvanými uprchlíky do evropských měst, dostanou statut "běženců" a budou mechanismem "povinných kvót" přerozděleni také do České republiky?
Podle mnoha svědectví už si mnozí z nich stříhají plnovousy a zařazují se do kolon směr Evropa, aby pomohli vybudovat celoevropský kalifát.
Asad si to líbit nenechal. Zachránilo ho, že měl silného spojence.
Koho máme my?
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
