Uvolňování napětí mezi jadernými velmocemi? Jisté náznaky by tu byly - vždyť v Americe vyhrál prezidentské volby agent Kremlu! Tedy alespoň za něho byl označován všemi hlavními médii, takže by na tom něco mělo být...

Kdepak. Ostražitost mezi Spojenými státy a Ruskem pochopitelně nadále trvá. Důvodů je více. Volbami se samozřejmě nevyměnil a ani nevymění celý establishment. Donald Trump, jenž představuje určité naděje, že by se svět mohl přímé vojenské konfrontaci vyhnout, "nastoupí" až za necelé dva měsíce. Tedy - dá-li Bůh. A velkou neznámou je zatím také kompletní složení nové vlády ve Washingtonu.

Čas vyvažování

To, co zatím víme o budoucím obsazení silových postů v Trumpově administrativě, ukazuje na určitou snahu jeho poradců dostat do vzájemné rovnováhy jednotlivá mocenská křídla v Republikánské straně, tedy i se zapojením nevyléčitelně válkychtivých neokonů. Jenže kromě zvoleným prezidentem už jasně jmenovaných postů tvoří páteř silových a zahraničněpolitických mocenských kruhů (nejen) ve Spojených státech také nikým nevolené úřednické a armádní struktury zachovávající si svůj vliv bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě.

Tyto kruhy se mimo jiné aktivizují vždy, když se volí nový prezident. Součinnost hlavy státu při realizaci jejich cílů je přeci jen cenná. Ideálním stavem je, když je jim prezident plně oddán, a stane se tak pouze prodlouženou rukou jejich kolektivních rozhodnutí - jako tomu bylo v případě Clintona, Bushe mladšího i Baracka Obamy.

Pro stejnou roli byla připravována také Hillary Clintonová - a establishment o jejím usednutí do Bílého domu pramálo pochyboval. Vývoz demokracie, barevné revoluce, války lokální i globální - vyvíjelo se to slibně. Bude mít prezident Trump sílu nasypat dostatečné množství písku do tohoto pekelného soukolí, aby se alespoň trochu zadrhlo?