„Odkud vzalo – zkouším žáky – jméno Rakous počátek? Od raků, nebo oni taky chodí pořád nazpátek,“ zacitoval si pan Alois Kočvara Karla Havlíčka Borovského při sklence dobrého vína, nic zlého nemysle, ani nečekaje. Leč na druhý den nechal si jej předvolat pan rada Brčál a pravil: „Co to slyším, Kočvaro? Oni si nevážejí dobrého bydla? To se neslučuje s kodexem císařského úředníka.“ Alois Kočvara letěl jak namydlený blesk a namísto klotových rukávů si čuchnul k lopatě. Psal se rok 1848.

O necelých sto let později ulevil si pan Tadeáš Kočvara: „Dobře udělali, když mu dali přes hubu.“ Měl na mysli hostinského od Křivé huby, jenž šidil na pivu a křtil kořalku. Jenže bylo krátce po atentátu na Reinharda Heydricha a prapravnuk Aloise Kočvary nejenže přišel o práci, ale skončil před popravčí četou. Psal se rok 1942.