Václav Hošek: Jak se žije s handicapem

17.07.2019 20:21

Když jsem byl ještě malý chlapec, nikde kolem nás postižení, jak se tehdy říkalo, nebyli. Dalo by se říct, že spíše nebyli vidět, nemluvilo se o nich.

Václav Hošek: Jak se žije s handicapem
Foto: pixabay.com
Popisek: Handicapovaní - ilustrační foto

Jedinou mou zkušeností setkat se s nimi byla spolužačka, která chodila po obrně o berlích. Byla chytrá a všechno kromě tělocviku zvládala spolu s ostatními. Snad nás i tato zkušenost naučila troše ohleduplnosti k bližním, jimž po tělesné stránce nebylo do vínku plně dáno. Šlo však o zkušenost vskutku ojedinělou, s handicapovanými lidmi se prostě nepočítalo. Výraz „je na vozejčku“ byl v oné době synonymem bezmoci a ubohosti a označoval trosku kdesi v koutku odkázanou na pomoc ostatních.

Dokázali nás obohatit

Když se dnes vyhlašují nejlepší sportovci, na znevýhodněné se už nikdy nezapomíná. Konají se paraolympiády, handicapování mají svá mistrovství světa i Evropy. O všem se široce informuje. Před jejich výkony smekám v úžasu, ať už jde o atlety, plavce, cyklisty, basketbalisty a další a další. Tito lidé silné vůle, kteří se rozhodli neschovávat, zatnout zuby a dokázat svými výkony, že jsou plnoprávnými členy společnosti, mi imponují. Jsou vzorem nejenom pro ostatní handicapované, ale pro nás pro všechny. Dokazují nám, že hranice lidských možností nemají pevné meze. Rozhlédněme se kolem sebe a uvidíme spoustu zdravých lidí naříkajících si nad svým osudem, nastavujíce dlaně pro almužnu.

Vedle skutečných chudáků potkáváme denně na ulicích i líné vyžírky, kterým se prostě nechce nic dělat a zároveň se chtějí mít dobře. Na Karlově mostě v Praze jsem spatřil partu mladých mužů, jimž kromě chuti pracovat zřejmě nic nechybělo. Zvolili si strategii vyvalovat se na sluníčku a žebrat od cizinců eura na alkohol a cigarety. Až mi špatně od toho pohledu bylo a vzpomněl jsem si na vozíčkáře, kteří každé ráno jezdí do práce prostě proto, že nechtějí být ostatním na obtíž, že nechtějí být nečinní, ale snaží se také něco vytvořit, něčeho dosáhnout.
Je moc dobře, že dnes už jsou tělesně postižení lidé vidět, a to nejen jako sportovci, reprezentanti, ale jako právoplatná součást společnosti vůbec. Buďme k nim ohleduplní, ale nechovejme se k nim se shovívavým soucitem. Respektujme je a uznávejme jejich výkony, ať už byly dosaženy na hřišti, anebo kdekoliv jinde.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…