Invaze nepřátelských a se západoevropskými kulturními principy neslučitelných hord útočníků na území Evropy nabývá na intenzitě – ale panstvo na palubě evropského Titaniku dále tančí. A pokud zrovna netančí, tak sepisuje petice, v nichž již značně znepokojenou veřejnost ohlupuje frázemi, že se v podstatě nic tak hrozného neděje a že pomoc „bližním“ v nouzi je z morálního hlediska povinná.

Uvědomíme-li si však, že jen v Libyi je prý připraveno k nalodění už více než půl miliónu dal­ších, nikým nezvaných návštěvníků, nelze situaci popsat jinak, než jako skutečnou invazi.

Je s podivem, že ve svých domovech se docela úspěšně bráníme i invazi v podstatě téměř neškodných mravenců, ale k mnohonásobně nebezpečnějšímu náporu perspektivních „škůdců“ schopných ohrožovat naše životy zůstáváme prakticky lhostejní.