Proto jsem byl ušetřen z mého úhlu pohledu po­kryteckých oslovení typu "miláčku", "drahoušku", "srdíčko", "zlatíčko" či "cukroušku". Být z pohledu milované osoby "slaďoučkým" může být jistě pozi­tivní stav, ale pro správného chlapa to jistě nemůže být cílem.

Mně se to však mimoděk podařilo. Vzhledem k mé oblibě velmi silně osla­zené kávy a stále více mne zner­vózňujícího obvodu pasu jsem již před několika lety přešel od klasického cukru k umělým sladidlům. Po mnoha experimentech jsem si nakonec oblíbil jedno sladidlo. Protože ho však všude nevedou, nakupuji si obvykle větší zá­sobu. Tak se stalo minulý týden a já jsem si do kuchyňské skřínky uložil deset plastových krabiček s mým ob­líbeným sladidlem.

Ale pak to přišlo. Potřeboval jsem si osladit kávu. Otevřel jsem skříňku, vzal první krabičku, zmáčkl tlačítko na jejím boku ... a nic. Tla­čítko se dokonce ani nevrátilo do pů­vodní polohy. Druhá krabička ... zase nic. Třetí, čtvrtá, pátá a už jsem zu­řil. "To snad není možný !!!" Šestá, sedmá, osmá, devátá i desátá ... stále totožný výsledek.