Každý z nás se v knihách a časopisech jistě setkal s výrazy velebné či posvátné ticho. Vr­cholem ticha může být ticho „ohlušující“. Když pomineme vazby „ticho jako po pěšině“, „ticho před bouří“ a „ticho jako v hrobě“ je význam tohoto podstatného jména vcelku pozitivní. Ticho je pro většinu lidí hodnota. Ale ne vždy.

Hluk vyvolaný lidskou činností, tedy pravý opak ticha, je jednou z forem znečištění našeho životního prostředí. V mnoha případech je ale velmi obtížné a značně nákladné jeho vzniku technicky zamezit. Určitá snaha tu však je, což dokazuje existence řady zákonů a protihluko­vých norem a tlak úřadů na jejich dodržování.

Chudého člověka ve středověku by v životě nikdy nenapadlo u příležitosti vstupu do Nového roku čímkoli střílet, protože by to jednak stálo peníze a druhak by ten randál splašil veškerou domácí i v širokém okolí divoce žijící zvířenu.