Václav Klaus: Česká společnost má právo Rusku nedůvěřovat, ale je zbytečné ho démonizovat

03.07.2014 15:42

Poděkování profesoru Hanušovi

Václav Klaus: Česká společnost má právo Rusku nedůvěřovat, ale je zbytečné ho démonizovat
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus

Vážený pane profesore,

dostal jsem do ruky letošní třetí číslo Vašich Kontextů a moc mne potěšil Váš článek, ve kterém hodnotíte naše texty o ukrajinské krizi. Je to v našich poměrech hodnocení zcela nestandardní a je jenom smutné, že je až tak výjimečné. V každém případě Vám za něj děkuji a táži se, zda ho můžeme dát na naše weby do rubriky „Jinýma očima“.

S Vašimi argumenty rád souhlasím, nesouhlasů je velmi málo a jsou v podstatě okrajové:

- nemyslím, že jsou názory mé a IVK „programově protimainstreamové“. Nás prostě spousta oněch mainstreamových názorů skutečně trápí, a to trápí skutečně. V tom není žádná programová protimainstreamovost. Já ve svých recenzích mnoho autorů chválím a nejde mi o to, jsou-li či nejsou-li mainstreamoví;

- považuji Evropskou unii jako takovou za chybný politický krok, který vede k destabilizaci Evropy a k dedemokratizaci Evropy. Proto nemohu považovat „za chybný politický krok rozšiřování EU“, a to že toto rozšiřování „Evropu vysiluje“. Vynechám-li to, že tím není vysilována Evropa, ale jedna její instituce (zvaná EU), pak musím říci, že mne strategie rozšiřování EU nijak netrápí. To bych se s ní musel identifikovat. Za daleko chybnější krok považuji „prohlubování EU“, to vede k likvidaci národních států a spolu s nimi i demokracie. Protože si myslím, že nelze současně provádět rozšiřování a prohlubování, pak je mi milejší to rozšiřování;

- říkáte, že i v USA „evidentně zeslábla schopnost číst Rusko po rozpadu Sovětského svazu“. Nevidím proces „zeslábnutí“, mám pocit, že tato schopnost nikdy neexistovala. Jako někdo, kdo i v komunistické éře sledoval všechny ty známé „Soviet Studies“, jsem měl vždy pocit, že Američani schopnost číst Rusko nikdy neměli. V tom k žádnému zhoršení nedošlo;

- optimisticky si myslíte, že „události na Ukrajině nepovedou k akceleraci evropské unifikace a oslabování evropské demokracie“. Tento optimismus nesdílím. EU elity dobře vědí, že je jejich povinností i tuto krizi využít k obrazu svému. I u Vás publikující Tomáš Břicháček píše – ve své knize nedávno vydané u nás (Unie blízká i vzdálená, publikace IVK č. 11/2014) – že „politické elity unie vidí v současné situaci jednu z dalších blahodárných krizí, kterou je třeba vytěžit pro posílení unie na úkor členských států“. Píšete, že by tato krize naopak „mohla vést k obrácení evropské politiky žádoucím směrem“, to už je opravdu wishfull thinking;

- píšete, že „priorita reálného života před právem je sice v životě moderních národů a států nesporná“ jako by to byl náš názor. Nás by nikoho nenapadlo mluvit o „prioritě“, která nemůže znamenat nic jiného, než jakousi přednost něčeho před něčím. My se díváme na realitu kolem nás a říkáme, že dochází k „reálnému předbíhání“, což není žádným hodnotícím soudem;

- píšete, že jsem řekl na Vysoké škole finanční a správní, že je Putin „údajně nešťastný“ z toho, co se děje na Ukrajině a že tam musí zasahovat. Já žádné informace o Putinově stavu mysli nemám, nemohl jsem proto říci, že je „údajně“ nešťastný, to by mi to musel někdo o něm říci. Já jsem řekl pouze to, že si „myslím“, že ho vývoj na Krymu a Ukrajině nemůže těšit, že by se mu lépe žilo bez toho, co se tam odehrává. Dodal jsem, že si myslím, že to, co Putin učinil byly – v šachové terminologii – „vynucené tahy“. A hlavně si myslím, že bychom si neměli tak zjednodušovat situaci, že všechno co udělá Rusko bereme, jako že to udělal Putin. Putin je logickým produktem současné ruské společnosti – myslím, že by bylo lepší hodnotit ruskou společnost a její ambice a tendence, než samotného Putina. Vždy připomínám, že nám v 70. letech bylo málo kritizovat Brežněva, kritizovali jsme komunismus jako takový;

- plně s Vámi souhlasím, že mezinárodní právo se nutně nemusí „sladit s jakoukoli změnou, k níž na základě změn daných reálnou mocí dojde“. Vlnovku ve Vašem textu jsem si v této chvíli udělal asi proto, že se mi zdálo, že to zní jako kdybychom to my tvrdili. To opravdu netvrdíme.

Když si tyto mé poznámky přečetli moji kolegové, říkali, že jsem Vám chtěl napsat obří pochvalu a poděkování za Váš text a že je tady najednou tolik polemiky. S 95 % toho, co Vy jste napsal, plně souhlasím a navíc se mi zdají nesmírně cenné některé Vaše formulace:

- chápat rozdíly mezi totalitarismem a „standardní“ velmocenskou politikou;

- „Evropská unie hledá v rámci potvrzení své zpochybněné identity nepřítele, kterého vidí v Rusku“;

- pohádková představa o dvou spravedlivých a o zlém čaroději, atd., atd.

Souhlasím i s tím, že „i česká společnost má právo Rusku nedůvěřovat“. To je naprosto samozřejmé, ale je zbytečné Rusko démonizovat, což dělají zejména ti, kteří nemají žádný jiný pozitivní politický program.

Ještě jednou Vám moc děkuji za Váš text, moc si ho vážíme. Mluvím v množném čísle, ale pan Dr. Weigl je na dovolené. Budu se těšit na jakoukoli další spolupráci s Vámi a s časopisem Kontexty, který každému doporučuji a vnucuji.

Se srdečným pozdravem

Václav Klaus

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: klaus.cz

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…