Počátkem června jsem byl v Berlíně u příležitosti německého vydání naší knihy Stěhování národů. Teď budou v Berlíně 18. září zemské volby (Berlín je země, stejně jako Praha kraj), tak se tam leccos koná. Spolek „pro udržení právního státu a občanských svobod“, který formálně nemá s AfD nic společného, ale je jí názorově blízko, mne pozval do Berlína k projevu na téma „Masová migrace a budoucnost Evropy“ (jeho německý text je na mé webové stránce).

Našel jsem tam vlídné, souhlasné publikum, radující se z toho, že někdo z „velké politiky“ má názory, které jsou jim blízké. V Německu prý nikoho takového nemají.

Dva prapory proti sobě

Troufám si říci, že jsem ve svém vystoupení nově naformuloval rozložení „bitevních“ linií v dnešní Evropě. Možná je to pro někoho nikoli nové, ale já to takto jednoduše nikdy neslyšel. Zkráceně a přeloženě do češtiny to proto ocituji: „na straně jedné, a to je moje strana, stojí svoboda, demokracie, suverenita národních států, patriotismus (či vlastenectví), cesty do ciziny a pobyty v cizině místo migrace, Hayek a freiburgská škola (německých ordoliberálů). Tato strana je relativně tichá, mírumilovná, zdvořilá a ochotná k diskusi.

Na druhé straně, a to jsou oni, je politická korektnost, multikulturalismus, masová migrace, paní Merkelová, pánové Juncker a Schulz, nedobrovolná a nespontánní unifikace, centralizace, harmonizace a standardizace Evropy, kontinentalismus a kulturní marxismus frankfurtské školy. Tato strana je autistická, arogantní, agresivní a monologická.“ Mimochodem, nepoužil jsem tam slovo AfD.

A ještě jednou mimochodem, při psaní této řádky těchto zápisků v autě mezi Berlínem a Prahou jsem pozvedl oči a polekal se obrovského pole obřích strašidel – desítek novodobých větrných mlýnů (symbolů zeleného náboženství).