Návštěva to byla krátká, ale vydatná. Snažil jsem se mít oči otevřené. Severní Německo je opravdu „lauter rovina“, na mapě jsou jako významné vrcholky kóty 75 nebo 86 metrů nad mořem. Dlouho se mi po cestě zdálo, že jediné změny nadmořské výšky způsobovaly různé podjezdy nebo nadjezdy na dálnici. Ale je tam spousta hezkých lesů a jezer.

Typická severoněmecká scenérie

Po této krátké návštěvě nechci dělat žádné dalekosáhlé soudy, ale nedávná minulost (je 27 let nedávná minulost?) je tam ještě vidět – srovnám-li vesnice, pořádek, čistotu, záchody, ochotu personálu v hotelu, zbývající paneláky, neúplné pokomunistické vlastnění či nevlastnění různých veřejných či poloveřejných prostor (a tím uklízení a starání se o ně) s Bavorskem (nebo Rakouskem), je to pořád velmi jiné.

Ve Schwerinu byl i berlínský vydavatel naší knihy Stěhování národů Andreas Lombard a ten mi říkal, že to nezpůsobil jen komunismus, že už od nepaměti existuje rozdíl mezi oblastmi Německa uvnitř a vně Svaté říše římské. Možná. Ale politická korektnost jako na Západě už tady je – všude člověka straší větrníky (boj s CO₂), u benzinové pumpy je zřetelně označen „Frauenparkplatz“ (místo na parkování pro ženy), atd.