Moje mexická cesta začínala poněkud netradičně oklikou – návštěvou Bonnu a přednáškou v místním Mezinárodním klubu Redoute v Bad Godesbergu. Dokud byl Bonn hlavním městem Německa, jezdili jsme sem – po roce 1989, kdy jsme vstoupili do politiky – poměrně často. Opakovaně jsem se zde setkával s kancléřem Kohlem. Teď jsem v Bonnu už téměř dvě desetiletí nebyl. Město je bez ministerstev, velvyslanectví, desetitisíců úředníků tak nějak menší a klidnější. I ten místní Weihnachtsmarkt (vánoční trh) byl trochu ospalejší než jinde, ale město je to pěkné. Oběd v starobylé restauraci u radnice, kam chodil údajně tancovat i Beethoven, byl v listopadovém německém stylu – zvěřina a dobré pivo.

Byl jsem pozván přednést své názory na Evropu (můj projev je v němčině na mé webové stránce www.klaus.cz). Plný sál pozorně a poměrně vlídně naslouchal, otázky byly přívětivé, někteří výslovně vyjadřovali souhlas, ale stejně nevím, co si myslela ta mlčící většina v sále. Zdá se mi, že Němci nevědí, co si o tom všem, co se dnes v Evropě děje, mají myslet. Původní euronaivismus se pomalu rozplývá, ale zatím není ničím nahrazen.

Využil jsem této krátké návštěvy i k setkání s novým mužem německé politiky, s předsedou strany AfD (Alternativa pro Německo) Berndem Luckem, který na mne udělal moc dobrý dojem. Tato eurokritická „strana profesorů“ (i její předseda je profesorem ekonomie na univerzitě v Hamburku) je něco jiného než trochu populistické strany, které s podobným politickým programem vznikají v jiných evropských zemích, resp. se stranami, které jsou jako populistické nálepkovány. V nedávných volbách dostali 4,7 % hlasů a těsně nevstoupili do německého parlamentu, což je velká škoda. Věří si, že budou daleko úspěšnější v nadcházejících evropských volbách.

Němci dva měsíce po volbách stále ještě dojednávají podmínky staronové velké koalice a za novinku považuji neodvahu politiků přijmout zodpovědnost a udělat v SPD (straně sociálních demokratů) stranické referendum. To je evidentní zbabělost. To pak není třeba mít zvolené stranické vedení. Je tragické, že přesně totéž chtějí papouškovat naši sociální demokraté. Jejich „velká“, v podstatě absurdní koalice je však také složitá, to musíme přiznat.

Bydlel jsem ve starém krásném hotelu přímo na břehu Rýna, přímo znamená 5-10 metrů od řeky. Dýchly na mne staré dobré časy před 1. světovou válkou. Rýn je velká a nesmírně intenzivně využívaná řeka – ve dne, v noci. Je to dopravní tepna Německa, tepna přirozená. Nevěřím našim snílkům o českém, vlastně spíše moravském volha-donžském kanálu Dunaj-Odra, že se něco takového vyplatí stavět.