Úvod

Dne 1. ledna 1991, tedy pouhý rok po pádu komunismu a – i když se to nezdá – již celé čtvrtstoletí od dneška, byl v naší zemi uskutečněn jeden z rozhodujících transformačních manévrů – liberalizace cen a zahraničního obchodu. Byly to dvě radikální, odvážné a riskantní, ve stejný den realizované, v době svého provedení velmi ostře a konfliktně diskutované, mnohými naprosto odmítané systémové změny.

Tyto dvě věci způsobily v naší zemi zásadní přelom. Jimi vytvořenou situaci už všichni dávno považují za naprostou samozřejmost a nedovedou si ani představit, že by tehdy nebyly provedeny. Teprve jimi mohl trh začít fungovat. Velmi rychle byla díky tomu vytvořena na trhu rovnováha, něco v předcházející komunistické éře zcela nepředstavitelné. Ceny začaly odrážet a současně spoluvytvářet ekonomickou realitu. Centrální plánovač ztratil jakýkoli smysl své existence (a dodnes ji nenalezl, i když se o to pořád – v nejrůznějších převlecích pokouší).

Záměrně jsem použil slovo samozřejmost, ale tehdy tyto v podstatě revoluční změny samozřejmé ani zdaleka nebyly. Mnozí z našich spoluobčanů se jich báli – a bylo mezi námi i mnoho těch, kteří svými výroky dělali všechno proto, aby se jich lidé důvod bát měli. Snažili se je co nejvíce vystrašit. Racionální a v jistém smyslu oprávněné obavy vyplývaly z řady důvodů:

- lidé se obávali ekonomických a sociálních dopadů svým rozsahem neznámých cenových pohybů, o kterých předpokládali – správně – že budou směrem vzhůru. Obávali se inflace, tedy skokového vzestupu absolutních cen, ale obávali se i pohybů cen relativních. Nebylo možné je předem nejen spočítat, ale ani dobře odhadovat. Tyto cenové pohyby byly důsledkem nezbytnosti zbavit se situace, která vyplynula z onoho předcházejícího pověstného Misesova skoku do tmy, tedy skoku do světa bez cen, resp. do světa od reality zcela odtržených cen[1];

- veřejnost a – my s ní – jsme se obávali ekonomických dopadů liberalizovaného zahraničního obchodu a zavedení směnitelnosti koruny pro podnikovou sféru na – stále ještě v předprivatizační „agonii“ se nacházející, v mnoha ohledech zcela dezorientované – podniky;