Nechci si ulehčovat svůj – naprosto dobrovolný – úkol každý týden napsat páteční glosu volbou nějakého únikového tématu. Teď se mi samozřejmě nabízelo téma údajně úsporného balíčku v Poslanecké sněmovně, který má být právě dnes projednáván. Tento týden však musím a chci psát o svém pocitu beznaděje ze situace kolem Izraele a o svém smutku z obrovského, a stále narůstajícího počtu obětí na obou stranách konfliktu, který se rozhořel v posledních dnech.

Vím, že je to nesmírně obtížné a riskantní téma. Jakýkoli otazník či pochybnost autora jakéhokoli tisku či výroku budou hodnoceny nikoli optikou dneška, ale optikou nacistického masového vraždění Židů ve druhé světové válce. To jakoukoli produktivní diskusi blokuje. Nikdo radši nic neříká.

Jeden z nadpisů při středečním rozhovoru ČT 24 s Tomášem Pojarem říkal: „válka Izraele s Hamásem“. To je nesmírně zavádějící. Jsem přesvědčen, že by se mělo říci válka Izraele s arabským světem a – zcela symetricky – válka arabského světa s Izraelem. Zúžit to na Hamás není chyba nebo nepozornost, ale záměrné posunutí interpretace toho, o co tam jde.