S jistým časovým odstupem se probudily i centrální orgány a začínají organizovat pomoc. Někdy chaoticky, jak jinak se dá nazvat přílet italských hasících letadel a hned zase jejich odlet, protože jsou i v Itálii požáry. Už je asi požár pod kontrolou a teď přiletí hasící letadlo ze Švédska. Hledá se příčina, bohužel jen někde mezi konkrétním pachatelem (se sirkou v ruce) a náhodou, suchem, vedrem. To skutečné příčiny nejsou.

Dopisuji si s jedním pánem z Polabí, osobně jsme se nesetkali, a ten zdůrazňuje souvislost požáru v Hřensku s principem tzv. bezzásahovosti. Text, který mi poslal, stojí za citaci: „Požár v Českém Švýcarsku je pádným důkazem škodlivosti pseudovědeckého principu bezzásahovosti v národních parcích. Hloupost nechat „vědecky“ zlikvidovat les kůrovcem se ukázala v celé nahotě. Sežraný les nezadržuje vodu, vyschlá zem podporuje vysokou teplotu. Mrtvé stromy na stojato a neuklízená hrabanka jsou mohutným zdrojem hořlavého materiálu pro rychlé šíření požárů.“ K tomu se nedá nic dodat.

V podobném duchu psal včera v Mladé frontě Dnes senátor Jirsa. I on nehovoří o jedné sirce či jiskře, ale o ekologických aktivistech a o jimi prosazovaném zacházení s přírodou. Jejich cílem je – podle něho, a já jeho názor sdílím – „nedovolit otevřít veřejnou debatu o současné strategii ochrany přírody v českých národních parcích“. On často bojuje za Šumavu, dnes i za České Švýcarsko.