Děkuji za pozvání na Vaši univerzitu, kterého si opravdu vážím. Moji návštěvu jsme plánovali dlouhou řadu let, ale až do dnešního dne k ní nedošlo.

Děkuji i za návrh tématu, které bych si sám asi vybrat nedovolil – s ohledem na to, že se dnešní konference jmenuje „Firma a konkurenční prostředí“. O tom moje vystoupení není. Nebudu spekulovat o tom, zda Evropská unie svou stále narůstající regulací trhu přispívá či nepřispívá k vytváření konkurenčního prostředí. (Samozřejmě vím, že skutečné tržní prostředí určitě nevytváří.)

Pokusím se říci něco k EU a euru, i když je to téma, ke kterému už bylo asi řečeno a napsáno všechno možné (i nemožné). Něco říci však nestačí, chybí-li naslouchání. Tomu, co ekonomové – skuteční ekonomové, nikoli i ekonomickými tituly ověnčení apologeti evropské unifikace – celá desetiletí říkají, nebylo a ani dnes není nasloucháno. Zejména těmi, kteří o těchto věcech rozhodují.

Fatální nepochopení problému Evropské unie a eura přetrvává, problému, který je důsledkem toho, co těmto institucím bylo už při jejich zrodu dáno do vínku, co je tedy jejich definiční charakteristikou, a tím i jejich vrozenou vadou. Přetrvává i přes dobře slyšitelné a dostatečně zřetelně viditelné signály z reálného světa jakými jsou

- dlouhotrvající evropská stagnace (řada EU zemí se dodnes nedostala na úroveň předkrizového roku 2007);