Pro mne důležité je. Nebude-li to budoucnost naše, bude to budoucnost jejich. Právě o tom by měl být veden v České republice zásadní a seriózní politický dialog. Ten však veden není. Slovo národní zájmy je považováno za relikt minulosti, za koncept zastaralý, pro dnešek nepotřebný. Je to automaticky spojováno s nacionalismem a populismem. Odkazuji na včerejší velmi trefné „Stanovisko IVK ke dni“, které mělo název „Je vlastenectví krajně pravicovým populismem?“. Říká se v něm, že není. I proto děkuji za Vaše dnešní pozvání. Nebudu se pokoušet o konzistentní výklad této problematiky, proto jen několik stručných poznámek.

Mnoho našich spoluobčanů a téměř celá naše politická, mediální, akademická a kulturní sféra zájmeno náš, naše, naši rádo nemá, resp. před toto zájmeno předsazuje přídavné jméno evropský. Asi uvěřili v neuvěřitelné – v blahodárnost vytvoření nové velké evropské říše, ve funkčnost a přínosnost celoevropského vládnutí, v realizovatelnost autentické demokracie na úrovni celého kontinentu, v mýtus jakési podivné konkurence (či souboje) kontinentů, v naše vlastní posílení, rozpustíme-li se jako kostka cukru v příliš bezbarvém a bez jakékoli chuti servírovaném, hodně vyvařeném evropském čaji.

Slova, která jsem teď uvedl, vypadají trochu jako karikatura, ale přesně tyto atributy tvoří základ evropeismu, ideologie, která je nám už čtvrt století vtloukána do hlav propagandou, která se od té komunistické až zas tak moc neliší. Valí se na nás dnes a denně a nejvíce jsou jí – jako obvykle – vystaveni ti nejvnímavější a nejzranitelnější z nás, naše děti. V mém případě spíše už vnoučata. Děti jsem ještě měl sílu ochránit, svých sedm vnoučat už nikoli. O tom všem píšu ve svých textech už dlouho. Mladá, mimořádně nadějná brněnská ekonomika Hana Lipovská ve svém nejnovějším článku ocitovala tento můj výrok: „Heslem zpět do Evropy jsme tehdy opravdu nemysleli nový internacionalismus, nové rušení hranic (které jsou důležitým definičním prvkem), nové všemocné velvyslance, emisary a komisaře, nové rozhodování o nás bez nás, nové glajchšaltování specifik, které vybočují v jakémkoli směru nad normu (nebo pod ni). Trvám na tom, že evropanství není totožné s Evropskou unií. Ta je utilitárním politickým seskupením. Není to nic daného shůry, nic zvláštně posvěceného.“ Podotýkám, že je to výrok z roku 2000. Když jsem to diktoval své asistentce, myslel jsem, že ocení, že jsem to říkal už tehdy. Ona místo toho řekla, že je to hrozné, že se vůbec nic nezměnilo.