Děkuji za pozvání na toto důležité mezinárodní fórum a za zařazení do prezidentského panelu „moudrých mužů“. Za příliš moudrého se však nepovažuji a navíc musím ironicky dodat, že v „brave new world“ evropské politické korektnosti by už dnes bylo zcela nepřijatelné hovořit pouze o moudrých mužích. Politická korektnost bezpodmínečně vyžaduje genderovou rovnost. I z tohoto důvodu jsem rád, že jsem zde v Turecku, kde v tomto ohledu přetrvává normálnější a zdravější pohled na svět.

Nazvat dnešní odpolední panel otázkou „Kam jde lidstvo?“ se mi zdá příliš ambiciózní. Na takovou otázku neumím odpovědět. Lidstvo – tento abstraktní pojem, který žádný smysluplně definovatelný obsah nemá – nikam nejde. Jít někam mohou pouze lidé a já považuji za uspokojivé alespoň to, že lidé jdou nejrůznějšími směry a že zatím ještě není žádná celoplanetární autorita, která by se nám snažila diktovat, kam máme jít. Stačilo by, kdybychom se chovali rozumně, opatrně a zodpovědně a vyhýbali se provokování konfliktů. Že tomu tak často bohužel není, se pokusím ilustrovat na třech příkladech, které v současnosti považuji za nejproblematičtější a nejnebezpečnější.

1. Jsme svědky nové varianty konfliktu mezi Východem a Západem. Je to něco jiného než starý konflikt mezi kapitalistickým Západem a komunistickým Východem (a sovětským impériem), který jsme prožívali v druhé polovině 20. století. Někteří z nás opravdu „na vlastní kůži“. Dnes vznikl nový konflikt mezi Západem a zbytkem světa (dobře to vyjadřuje nepřeložitelná hříčka slov „West“ a „Rest“). Zdá se přesnější říci, že jde více o Orient než o Východ ve významu minulého půlstoletí.

Jako Středoevropan patřím k Západu, ale většinu svého života jsem prožil v jedné menší komunistické zemi, kterou po 2. světové válce ovládl Sovětský svaz. Tato životní zkušenost velmi zostřila mé oči, což je užitečné i dnes, když sleduji problémy soudobého světa. Díky naší minulosti jsme velmi citliví, ne-li přecitlivělí na jakoukoli mediální manipulaci. Proto nejsme ochotni akceptovat – dnes na Západě tak módní – doktrínu, že Západ nezištně a velkoryse šíří do světa nesporné a neoddiskutovatelné (svou správností) západní hodnoty a že poněkud zaslepený „zbytek světa“ tyto hodnoty dobrovolně a mírumilovně – ke své škodě – přijímat nechce.

Tato karikatura obrazu světa je naivní, zbytečně arogantní a natolik jednostranná, že ji není možné brát vážně. Stejně jako její logický protiklad, který přichází z Východu, je založena na propagandě a šíření ideologie universalismu[1] a nemá sebemenší respekt k evolučně utvářeným rozdílům, které charakterizují lidstvo a jeho historii. Nejsme identičtí a žádnou ideologií nebo náboženstvím bychom neměli být nuceni stát se uniformními.