Proč má být český stát z milosti jakési australské firmy jen podílníkem na těžbě a zpracování suroviny, když existuje státní podnik DIAMO, který je schopen zajistit toto vše v režii českého státu. Australané dobře vědí, že i když českému státu poskytnou z této činnosti drobky jejich zisky budou horentní, neboť zásoby suroviny se oceňují v řádu bilionů korun.
Proč všechen zisk z lithia nemůže zůstat českému státu, tedy občanům této země, a to i za cenu v milionech korun, kterou stát zaplatí za již provedený průzkum a odstoupení od existujících smluv, případně smlouvy o ochraně investic? Naříkáme, že z podniků privatizovaných cizinci odchází z Česka ročně na dividendách bezmála 300 miliard a dalších 300 miliard v důsledku dalších finančních transakcí.
Proč mají místo českých občanů bohatnout australští akcionáři a čeští občané budou zaměstnáni jako nádeníci, což ovšem společnost Czechinvest vykáže prostřednictvím medií jako nesmírný úspěch při tvorbě pracovních míst? Lithium je strategická surovina, které v 21.století patří budoucnost, podobně jako tomu bylo s uranem v polovině století 20.
Proč, jak je ve výše zmíněném textu uvedeno, teprve „další strategické suroviny chce stát získávat sám“? Kolik takových strategických surovin se na území ČR ještě nachází? Možná zní naivně Libušino proroctví ve Starých pověstech českých, které vycházejí z Kosmovy kroniky, ale stojí za zamyšlení „I soused od západu, zván i nezván, chtít bude kov, v němž vláda je. Vy chraňte se,ať z darů vaší země vám pouto sluhů nezkuje. Kde jenom píď sami povolíte, tam ztratíte vždy celý lán.“
Václav Makrlík, ekonom
Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
